Šestý den

"Pátým státem tedy byla Albánie.

Albánie není jen tak ledajaká země! Žije v ní osm tisíc šmelinářů, devět set tisíc toulavých psů, dva a půl milionu pijanů, dva a půl milionu kuřáků, to dohromady dělá dva a půl milionu lidí." (Malý princ, Antoain De Saint-Exupéry)

Do Albánie jsme dojeli včera a hned jsme museli řešit prvotní nepříjemnosti v podobě zapadlého auta. Mysleli jsme, že máme vyhráno a nic horšího nás už potkat nemůže. To jsme ale nevěděli, co nás dnes a následující den čeká. Pozitivní zpráva je, že nás dosud nezavřeli a jsme stále na cestách. Teď už ale k tomu, co nás šestý den potkalo.

Ráno po načerpávající noci jsme se probudili s nezvavaným návštěvníkem štěnětem Bertold mladší. Po snídani jsme vyrazili do Beratu, kde jsme navštívili místní hrad, k čemuž jsme využili vchod na mapách.cz označený jako FREE entrance a skutečně tomu tak bylo. Pro cestu dolů jsme vybrali kvalitní zkratku, kterou Béďa označil jako Strastiplnou cestu Fildy kotníka. Po sestupu jsme se dohodli na zastávku na oběd, kterou za nás vyřešil místní ještěr. K obědu jsme se hojně najedli místního “kebabu”. Bylo toho vskutku hodně. Po doplnění žaludku a vody jsme vyrazili vstříc nádhernému kaňonu směrem na jih. Cestu jsme měli naplánovanou jedinou značenou cestou v okolních horách, kde se měla také nacházet kavárna, kde byl plánován odpočinek s výhledem. Bohužel cesta se nám také osudná. Bylo nám sděleno, že je neprůjezdná a museli jsme si zajet 4 hodiny, abychom se co nejvíce přiblížili městu Gjirokaster. Cesta a nalezení místa pro spaní byla úspěšná, až na přítomnost místního psa, který však nijak nedotíral a držel se zpátky. 

Dobrou noc 

Filda a Béďa