Vollgesabbert und zu schwer: Ein Tag in Nairobi

Nach der Safari fuhren wir wieder zurück nach Nairobi, wo wir etwa um 14 Uhr ankamen. Näthu musste am Vortag einen grösseren Verlust einstecken: sein Pocketbook (E-Reader) ist kaputt gegangen. Wenn man bedenkt, dass wir die meiste Zeit kein Internet haben und relativ viele Wartezeiten sowie ein Urlaub in den Bergen und am Meer davorstehen, ist es nicht ganz optimal kein Lesematerial dabeizuhaben (Bücher haben wir natürlich keine mitgenommen, da wir ja den E-Reader haben). Gleichzeitig war der Nachmittag jedoch die letzte Chance einen langersehnten Wunsch von Bara zu erfüllen: Giraffen füttern und von ganz nah betrachten (Ich LIEBE Giraffen!!!). Die zwei Ziele des Tages waren somit klar.

Zuerst bestellten wir uns ein Uber zum Giraffenpark. Übrigens gibt es in Kenia eigentlich keine Taxis. Es gibt nur Transporte, die vom Hotel organisiert sind und Uber. Zum Vergleich: Dieselbe Strecke mit Uber kostet etwa 10% des Preises von einem Hoteltransport. Das Schwierige ist natürlich immer irgendwo WLAN zu finden, um sich überhaupt ein Uber bestellen zu können, jedoch hat auch das geklappt. Uber funktioniert bestens. Der einzige Nachteil: Manchmal ist der Platz in den kleinen Autos etwas knapp (siehe Bild).

Zurück zu den Giraffen. Auch wenn es natürlich eine sehr touristische Attraktion ist, war es trotzdem mega cool! Interessanterweise sind die Giganten ganz zärtlich und versuchen mit viel Geschick und sanft (okay zugegeben auch mit sehr viel Sabber) das Essen aus der Hand zu holen.

Nach dem Giraffenpark fuhren wir in die Stadtmitte, wo Näthu einen Buchshop gefunden hat. Beim Standort angekommen war da nur eine dreckige Graffitiwand. Wir haben den Fahrer dann gebeten uns wenigstens in eines der nahgelegenen Einkaufszentren zu fahren. Dort konnten wir uns vielleicht mit WLAN verbinden und nach einer neuen Lösung suchen. Wie es der Zufall will war der Buchladen genau in diesem Einkaufszentrum: Wir Glückspilze! Ein sehr glücklicher Näthu konnte aufatmen. Als wir noch einen Cappuccino in einem westlichen Café getrunken haben, wurde uns wieder die Absurdität des grossen Arm-Reich-Gefälles in Nairobi bewusst. Wir sitzen in einem hochbewachten westlichen Einkaufszentrum, während neben uns Menschen in massiven Slums wohnen (siehe Bild). Dieses Gefühl lässt einen in Nairobi einfach nie los.

Zum Abschluss des Tages folgte noch ein Schockmoment. Wir fanden heraus, dass wir beim Flug nach Tansania nur 15kg Gepäck inklusive Handgepäck mitnehmen dürfen. Problematisch wenn man bedenkt, dass Näthus Rucksack alleine schon über 20kg wiegt. Im besten Fall müssen wir 50-100 Dollar draufzahlen, im schlimmsten Fall dürfen wir nicht einmal mitfliegen. Die Panik (die natürlich nur eine Person von uns verspührte - ihr könnt dreimal raten wer) stellte sich dann als unnötig heraus. Anbei eine kurze Anleitung, wie zu handeln ist, falls ihr euch in derselben Situation wiederfindet: 1. Einige unwichtige Sachen wegwerfen (bspw. brauchen wir glaube ich keine fünf Moskitosprays mehr...). 2. Alle schweren Sachen und natürlich viel zu viele Jacken anziehen 3. Alle Jacken- und Hosentaschen mit den schwersten Sachen füllen (siehe Bild). 4. Gewicht vom Hauptgepäck ins Handgepäck umlagern und 5. Etwas Chaos erzeugen durch erneutes Nichtverstehen des Gesagten von allem Personal und erklären, dass man hörbehindert sei (Das war echt: mit afrikanischem Akzent und Fluglärm im Hintergrund wirds schwierig.). Wir schafften es tatsächlich auf sagenhafte 12.5kg (Hauptgepäck) und 3.5 kg (Handgepäck) in Baras Fall respektive auf 16kg und 7kg in Näthus Fall. Das sichtlich gestresste Personal hatte dann auch keine Lust mehr das alles zusammenzurechnen und wir mussten nicht einmal einen Zuschlag zahlen. Wir freuen uns bereits dieses Prozedere zu wiederholen, wenn wir mit einem Propellerflieger nach Zanzibar fliegen.

Der Flughafen war sehr klein und es flogen nur kleine Propellerflieger (bspw. Ärzte ohne Grenzen, UN sowie Safariflieger) ab. Mit uns sassen etwa weitere 10 Personen im Flugzeug. Die Flugzeuge werden von Traktoren gezogen. Die ganze Organisation war auch interessant. Wir wurden einfach von Ort zu Ort geführt und wussten nicht richtig, was passiert - ganz anders als an einem regulären Flughafen. Wir hatten Glück und sassen zuvorderst. Die Aussicht während des Flugs war super - unter anderem offenbarte sich uns tatsächlich noch der Kilimanjaro über den Wolken.

Als wir in Tansania am Flughafen angekommen sind, haben wir uns gleich eine lokale Simkarte gekauft, um Uber nutzen zu können. Nach der Installation der Karte haben wir gemerkt, dass Uber in Tanzania nicht wirklich ein Ding ist... schade! So folgte wieder eine ewige Verhandlerei über den Taxipreis inkusive dramatischem Weglaufen und dann doch wieder kommen und dem ganzen hin und her. Gott sei Dank hat das Näthu bereits aus seiner Ugandazeit drauf. Das Taxi für morgen ist bereits bestellt. Wir verlassen den Stadttrubel und fahren in die Berge.

__________________________________

Po safari jsme odjeli zpět do Nairobi, kam jsme dorazili kolem 14 hodiny. Den předtím musel Näthu přijmout velkou ztrátu: rozbila se mu čtečka elektronických knih (Ebook). Vzhledem k tomu, že většinu času nemáme internet a že nás čeká poměrně hodně čekání i dovolená v horách a u moře, není úplně optimální nemít s sebou žádný materiál na čtení (knihy jsme si samozřejmě nebrali, protože máme tu čtečku). Zároveň bylo odpoledne poslední příležitostí splnit Báře jedno z jejích dlouho očekávaných přání: Krmit žirafy a vidět je zblízka (MILUJU žirafy!!!). Dva cíle dne byly tedy jasné.

Nejprve jsme si objednali Uber do žirafího parku. Mimochodem, v Keni vlastně neexistují žádné taxíky. Existuje pouze doprava organizovaná hotelem a Uberem (aplikace se kterou si mužeš obednat řidiče). Pro srovnání: stejná trasa s Uberem stojí asi 10 % ceny hotelové dopravy. Samozřejmě je vždy obtížné někde najít Wi-Fi, aby bylo možné si řidiče na aplikaci vůbec objednat, ale i to se podařilo. Uber funguje velmi dobře. Jediná nevýhoda: v malých autech je někdy trochu těsno (koukněte se na obrázek).

Zpět k žirafám. I když je to samozřejmě velmi turistická atrakce, stejně to bylo mega cool! Zajímavé je, že obři jsou docela mírní a snaží se vám z ruky dostat jídlo s velkou obratností a jemností (dobře, přiznávám, že také s velkým množstvím slin).

Po žirafím parku jsme jeli do centra města, kde Näthu našel knihkupectví. Když jsme dorazili na místo, byla tam jen špinavá zeď s graffiti. Požádali jsme tedy řidiče, aby nás odvezl alespoň do některého z blízkých nákupních center. Tam bychom se snad mohli připojit k wifině a hledat nové řešení. Naštěstí se knihkupectví nacházelo právě v tomto nákupním centru: Měli jsme štěstí! Velmi šťastný Näthu si mohl oddechnout. Když jsme v západní kavárně popíjeli cappuccino, znovu jsme si uvědomili absurditu velkého rozdělení bohatých a chudých v Nairobi. Sedíme v přísně střeženém západním nákupním centru, zatímco vedle nás žijí lidé v obrovských slumech (uvidíte na obrázku). Tento pocit vás v Nairobi prostě nikdy neopustí.

Na závěr dne jsme zažili šokující okamžik. Zjistili jsme, že na let do Tanzanie si smíme vzít pouze 15 kg zavazadel včetně příručních. Problematické, když si uvědomíte, že jen Näthuův batoh už váží přes 20 kg. V lepším případě si budeme muset připlatit 50-100 dolarů, v horším případě nás ani nepustí do letadla. Panika (kterou samozřejmě pocítil jen jeden z nás - hádejte kdo) se ukázala jako zbytečná. Zde je krátký návod, jak se zachovat, pokud se ocitnete ve stejné situaci: 1. Vyhodit některé nedůležité věci (např. myslím, že pět sprejů proti komárům už nebudeme potřebovat...). 2. obléknout si všechny těžké věci a samozřejmě příliš mnoho bund 3. naplnit všechny kapsy bund a kalhot těmi nejtěžšími věcmi (viz obrázek). 4. přenést váhu z hlavního zavazadla do příručního a 5. vytvořit trochu chaos tím, že neustále nerozumíte, co všichni zaměstnanci říkají, a vysvětujete jim, že jste nedoslýchaví (to bylo skutečné: s africkým přízvukem a hlukem letu v pozadí to jde těžko). Ve skutečnosti jsme se dostali na neuvěřitelných 12,5 kg (hlavní zavazadlo) a 3,5 kg (příruční zavazadlo) v Bary případě a 16 kg a 7 kg v Näthikovo případě. Viditelně vystresovanému personálu se to nechtělo sčítat a ani jsme nemuseli platit příplatek. Už se těšíme, až si tento postup zopakujeme, až poletíme na Zanzibar vrtulovým letadlem.

Letiště bylo velmi malé a startovala z něj pouze malá vrtulová letadla (např. Lékaři bez hranic, letadla OSN a safari). V letadle s námi bylo asi 10 dalších lidí. Letadla jsou tažena traktory. Zajímavá byla i celá organizace. Prostě nás vedli z místa na místo a nevěděli jsme, co se vlastně děje - velmi se to lišilo od běžného letiště. Měli jsme štěstí a seděli jsme vepředu. Výhled během letu byl skvělý - mimo jiné se nám nad mraky skutečně odhalil Kilimandžáro.

Když jsme dorazili na letiště v Tanzanii, okamžitě jsme si koupili místní sim kartu, abychom mohli používat Uber. Po instalaci karty jsme zjistili, že Uber v Tanzanii vlastně neexistuje... Škoda! Takže následovalo opět věčné vyjednávání ceny taxika s dramatickým útěkem a následným návratem a tak dále. Díky bohu, že Näthu už ví, jak na to, ze svého šestimesičního pobytu v Ugandě. Taxík na zítřek už je objednaný. Opouštíme ruch města a vyrážíme do hor.