Aufs und Abs in Tansania

Nach dem tollen Fliegerlebnis (siehe nachträgliches James Bond Foto von Bara) wurden wir am Folgetag von Ally, dem Organisator unserer Wanderung in Moshi, abgeholt. Auf erstaunlich guten Strassen mit wenig Verkehr kamen wir relativ schnell (in ca. 5 Stunden) am Zielort an. Dort setzte uns Ally erst einmal in ein lokales Restaurant. Das Restaurant und insbesondere das Fleisch sahen nicht so gut aus und um Magen-Darm-Probleme zu vermeiden, haben wir vegetarisches Essen bestellt. Seitdem haben alle das Gefühl wir sind Vegetarier und es wurde nur noch vegetarisch für uns bestellt / gekocht. Wir wohnen in einem kleinen Häusschen mit drei Zimmern. Die Unterkunft ist sehr einfach, der Gastgeber dafür umso herzlicher. Dreimal am Tag wird für uns sehr sehr gut gekocht. Wir haben nicht erwartet, dass dies im Preis inkludiert ist. In der Unterkunft wohnen ausserdem vier SchweizerInnen. Sie leben und arbeiten seit mehreren Jahren in Zanzibar und sprechen perfekt Suaheli, doch die On-Schuhe haben sie dann doch auffliegen lassen. Mit ihnen haben wir am Ankunftstag den lokalen Markt der Stadt besucht. Da wir sehr müde vom ganzen Reisen waren und uns die SchweizerInnen etwas zu viele Verschwörungstheoretiker-Vibes aussanden, gingen wir ziemlich früh ins Bett. In der Nacht wird es ziemlich kalt (ca. 12 - 13 Grad) und die Zimmer sind praktisch nicht isoliert - nicht so geil. Mit Decke und Schlafsack gings dann gut aber irgendwie rechnet man nicht mit diesen Temperaturen, wenn man nach Afrika reist.

Am nächsten Tag freuten wir uns, endlich etwas zur Ruhe zu kommen, nachdem wir die letzte Woche so ein vollgepacktes Programm hatten (Wir sind todmüde!). Deswegen haben wir auch eine Extranacht im Homestay gebucht. Als wir am Morgen zum Frühstück auftauchten, sitzt da jedoch auf einmal unser Guide und erklärt uns die zwei geplanten Wanderungen für den heutigen Tag. Alles klar, dachten wir, dann eben doch nicht chillen. Irgendwie scheint es so, als hätten die Afrikaner das Gefühl uns Touris non-stop unterhalten zu müssen, was zwar sehr lieb ist aber auch nicht unanstrengend. Im Regen und Nebel macht wandern ausserdem noch ein bisschen weniger Spass (in Näthus Fall) bzw. ist richtig kacke (in Baras Fall). Aber zum Glück sind wir ausgerüstet mit Regenjacke (Näthu) bzw. Regenjacke, zwei Pullovern und Riesenponcho (Bara). Was natürlich dazu kommt, ist die nicht ganz den Erwartungen entsprechende Aussicht (siehe Bild). Als sich dann nach etwa zwei Stunden die Sonne doch noch zeigte und wir vor einem unglaublichen Wasserfall standen, sah die Situation wieder rosiger aus. Der Guide ist ausserdem ein sehr sympathischer und unglaublich hilfbereiter Typ, mit dem man über alles mögliche sprechen kann. Bis auf das Wetter, welches doch viel kühler und schlechter ist als erwartet, (eigentlich wären jetzt ca. 28 Grad und Trockenzeit aber da wir das Klima zerstört haben, ist eben alles anders als geplant) ist es also schön hier. Morgen geht die offizielle Wanderung los. Drückt uns die Daumen für ein besseres Regen-Sonne-Verhältnis.

________________________

Po skvělém zážitku z letu (podivějte se na fotku kde Bára vypadá jako James Bond) nás následující den vyzvedl Ally, organizátor našeho treku v Moshi. Po překvapivě dobrých silnicích s malým provozem jsme poměrně rychle (asi za 5 hodin) dorazili do našeho cíle. Tam nás Ally nejprve vzal do místní restaurace. Restaurace a hlavně maso nevypadalo moc dobře, a abychom se vyhnuli zažívacím potížím, objednali jsme si vegetariánské jídlo. Od té doby mají všichni pocit, že jsme vegetariáni, a objednávají/vaří nám pouze vegetariánská jídla. Bydlíme v malé chatce se třemi pokoji. Ubytování je velmi jednoduché, ale o to srdečnější je hostitel. Třikrát denně nám velmi dobře vaří. Nečekali jsme, že to bude v ceně ubytování. V ubytování bydlí také čtyři Švýcaři. Žijí a pracují na Zanzibaru už několik let a mluví perfektně svahilsky, ale švycarský ON boty na nohou je přeci jenom prozradili. V den našeho příjezdu jsme s nimi navštívili místní trh. Protože jsme byli z celého cestování velmi unavení a Švýcaři na nás působili až příliš dojmem konspiračních teoretiků, šli jsme spát poměrně brzy. V noci se docela ochladí (cca 12 - 13 stupňů) a pokoje nejsou prakticky vůbec izolované. Není to taková pohoda. S dekou a spacákem to sice bylo v pohodě, ale takové teploty člověk při cestě do Afriky jaksi nečeká.

Druhý den jsme byli rádi, že si konečně odpočinem po tak nabitém programu minulého týdne (jsme hrozně unavení!). Proto jsme si také objednali noc navíc v hostitelské rodině. Když jsme se však ráno objevili na snídani, najednou tam seděl náš průvodce a vysvětloval nám dvě túry plánované na dnešek. Dobrá, pomysleli jsme si, žádné chillování se v tom případě konst nebude. Nějak to vypadá, jako by Afričané měli pocit, že nás turisty musí nonstop bavit, což je sice velmi milé, ale také dost naročné. V dešti a mlze je turistika o něco méně zábavná (v případě Näthu) nebo opravdu mizerná (v případě Báry). Ale naštěstí jsme vybaveni bundou do deště (Näthu) nebo bundou do deště, dvěma svetry a obřím pončem (Bára). Výhled samozřejmě není úplně takový, jaký jsme očekávali (uvidíte na obrázku). Když asi po dvou hodinách vysvitlo slunce a my stáli před neuvěřitelným vodopádem, vypadala situace opět růžověji. Průvodce je navíc velmi sympatický a neuvěřitelně ochotný chlap v našem věku, se kterým si můžete popovídat o čemkoli. Až na počasí, které je mnohem chladnější a horší, než se čekalo (ve skutečnosti by teď melo byt asi 28 stupňů a období sucha, ale protože jsme zničili klima, je všechno jinak, než jsme plánovali), je tu hezky. Oficiální wander začíná zítra. Držte nám palce, ať je poměr deště a slunce lepší.