Sedmý den

Pátek začal velmi poklidným ránem, které s nami strávil jeden toulavý pes, jemuž jsme dali jméno Bertold. Zjišťujeme drobný problém a to nepříjemnou vyrážku u mě po celém krku a části obličeje, naštěstí mě to nijak neomezuje tak to neřešíme a vse pokračuje podle plánu. První zastávkou je město Gjirokastër, kde v úzkých uličkách hledáme podzemní parkoviště, ale bohužel marně a tak auto musíme nechat na slunném parkovišti dál od centra. Ve městě nakonec obdivujeme pěkné výhledy, mešitu a hrad. Dokonce tu potkáváme dvojníka Jiřího Langmaiera a již tradičně v dopoledních hodinách míříme do kavárny na příjemné kofeinové občerstvení.

Naše cesta dál směřuje do nejjižnějšího bodu Albánii a také naší cesty k římskému opevnění. Zaplatíme nemalý poplatek do areálu a pak už můžeme obdivovat zbytky antické architektury a sochařství. Musím říct, že teploty tu byly opravdu astronomické, takže jsme dost umírali. Přes moře jsme také zahlédli řecký ostrov Korfu. V nedalekém městě Ksamil máme konečně poprvé možnost vykoupat se v moři, krásný pocit.

Další plánované poklidné pokračování cesty získává strmý spád, pokazilo se všechno co mohlo. Při krátké zastávce na výhled do kaňonu u vesnický Ilias zjišťujeme, že nám nekotrolovaně stoupá teplota motoru, co s tím? Zastavujeme tedy na odpočívadle a přicházíme na problém, chybí chladicí kapalina. Snažíme se stopnou si někoho aby nás dopravil na nejbližší benzínku, kde bychom pořídili kapalinu. Zastavuje nám pán (učitel matematiky) ten se nám začne hrabat v motoru, pak vezme Béďu s Řízkem a jedou směr benzínka. Po chvíli se vrací s kanistrem vody, nalijeme do nádržky 10 litrů body, ale furt prázdno, všechno proteklo motorem ven. Je to v háji. Jelikož má pán stejný směr s námi do Vlory rozhodne se, že nás doprovodí a jede před námi s blikačkami kvůli naši pomalé jízdě, aby se nám nepřehříval příliš rychle motor, i tak musíme několikrát zastavovat a dolívat vodu na schlazení. V 19:11 přijíždíme k 7 km tunelu, vjíždíme do něj, ale začíná se opět přehřívat motor a tak na jeho začátku zastavujeme, Padlo rozhodnutí využít naši pojistku a zavolat odtahovou službu, protože opravdu každou chvíli se naše teplota blíží ke 100*C a co dělat, kdyby se stal nějaký velký problem v tunelu, kde není signál. Pána, který jel před námi jsme nadobro ztratili, ale zastavuje u nás nové auto, které se nám pokouší pomoct, jede v protisměru a proráží našemu couvajícímu autu cestu ven z tunelu. U vězdu do tunelu už stoji místní pofidérni policajt, jak casem zjistíme tak úplně ten nejneschopnější v celé Albánii. Policajt zastavuje dopravu a odklání nás na odpočívadlo před tunelem. Nechápe i přes naše vysvětlování a popis situace, proč jsme v tunelu stáli. Dostáváme dotaz jestli řidič náhodou nepil nebo třeba, proč máme na sobě reflexní vesty, jestli nechceme jejich odtahovou službu a jestli nám je jasne že stat v tunelu je nebezpečné. Během našeho řešení situace s policistou se na místo sjedou další auta přičumovačů a jedno hasičsko-policijní auto. Náš již známý nejneschopnější policista si od Bédi bere doklady a prý nás protáhne na druhou stranu druhým zatím neotevřeným tunelem, my i když máme již zajištěný odtah musíme souhlasit a jedeme za jeho pidi červeným autem, které vůbec není policejní (naše domněnka byla, že pan který nás vytáhl z tunelu zavolal nějakému strejdovi z vedlejší vesnice, který už byl vecer mimo službu a tak sedl doma do auta a dojel za náma.) V tunelu se v nás mísí mnoho pocitů jestli nás tam nahodou neodstřelí nebo neokradou, ale naštěstí dobrý, ani auto se nám už moc nepřehřivalo. Na druhé straně tunelu, na nás čekal další policajní strejda. Náš policista, ale nevi co s námi, nic jsme přeci neudělali špatně a tak si vymyslí, že nám dá pokutu za parkování v tunelu a jelikož má furt u sebe Béďovi doklady tak s pokutou souhlasíme a dáváme mu 20€, o které si řekl, podle nás to byl prach obyčejný úplatek. Teď už by se mohlo zdát, že všechno pujde hladce, prijede odtahovka a doveze nás na ubytko do Vlory, ale to jsme se dost spletli.

Čekáme na odtah a u toho se snažíme komunikovat s paní z odtahové služby, ale ta podle šumu, který se ozývá z telefonu vypovídá o tom že někde paří i jí samotné bylo stěží rozumnět. Po necelé hodině jsme se konečně dočkali, dojelo odtahové auto i s taxikem. Nasedli jsme do auta a pán nás odvezl do Vlory, těsně před cílem se dozvídáme, že došlo k chybě v komunikaci a taxi prý v pojistce nemáme a tak musíme zaplatit 90€, tak jsme mu to zaplatili a do budoucna doufame že nám to na doklad zpětně pojišťovna proplatí. Okolo půl dvanácté, kdy jsme byli vysazeni u našeho ubytování zjišťujeme, že náš apartmán, který máme přes booking zamluvený neexistuje. Hurá jsme bezdomovci v cizím městě a cizí zemi, bez auta, bez spacáků a karimatek, jediný co máme sebou jsou naše tašky s oblečením. Zkoušime narychlo ještě něco sehnat, ale nikdo nekomunikuje. Vydáváme se tedy směr pláž, kde snad najdeme nějaká opuštěna lehátka, která by mohla posloužit ke spaní. Ke všemu tomu nám volá opilá paní z odtahovky, naše auto prý úspěšně předali do autoservisu jediný problem je ten, že se nachází 25 km v jiném městě. Bomba, opravdu dnešní den nemůže byt lepší. Ve 23:40 přichází zázrak, ozval se nám pán z ubytování, který jsme zkusili objednat a zprvu nevyšlo, ale nyní nám blýsklo na lepší časy. Míříme od pláže skrz nějaký příměstský slum a plno toulavých psů do centra města, kde se setkáváme s mladým chlapíkem, který nás ubytovává v apartmánu jednoho výškového domu. Jdeme spát, konečně. Je 1:45 a my jsme dokončili náš velmi náročný den.

Hans