Unechte und echte Freund(te)e

Am letzten Tag in Marrakesch verlief alles wie am Schnürchen. Wir standen trotzt heissen 40 Grad eine Shoppingtour in den Souks (Märkten) durch und entspannten uns danach auf der Dachterasse. Ein Mitarbeiter des Riads, der erst kürzlich aus Senegal nach Marokko ausgewandert ist, kam auf uns zu und erzählte uns in grosser Afregung, wie seine Mutter einen Unfall hatte und nun dringend eine OP benötige und er deswegen ganz schnell Cash brauche, ob wir ihm nicht 40.- geben können. Eigentlich weiss man ja schon was kommt, wenn die Begrüssung mit "my friends" anfängt. Wir kennen diese Masche zwar ziemlich gut aus Reisen / Näthus Freiwilligenarbeit im "echten Afrika", waren jedoch im ersten Moment trotzdem kurz vor den Kopf gestossen, weil es eben gar nicht zur Gastfreundschaft der Marokkaner passt. Auf jeden Fall haben wir gesagt, wir hätten nicht so viel Cash dabei und damit war dann auch gut. Weil er natürlich auch gecheckt hatte, dass wir seinen Trick durchschaut haben, wollte er uns dann mit freundlichem Smalltalk "ablenken". Er erzählte uns, dass seine Schwester in Frankreich für Amazon arbeitet (die hätte also bestimmt die 40.- für die Mutter gehabt) und erklärte uns dann weitere 60 Minuten die göttliche Ordnung. Wie es halt eben natürlich sei, dass Frauen kochen und putzen müssen und die Männer alles entscheiden und mehrere Frauen haben sollen und Feminismus ja sowieso der Untergang ist und bliblablub. Übrigens war die anfängliche Aufregung bezüglich seiner Mutter dann auch ganz schnell verflogen. Schade irgendwie und man kann auch nicht viel machen. Wenn wir uns beim Besitzer beschwert hätten, wäre der arme Kerli wahrscheinlich seinen Job los und das möchte man ja auch nicht. Nun ja...

Auf jeden Fall machten wir uns am Tag darauf auf den Weg nach Tinghir, wo sich die Todra Schlucht befindet. Die Fahrt war einigermassen ereignislos. Klar, es gibt einige sehr schlechte Autofahrer (darunter auch Franzosen) und nicht alle Fahrzeuge und vor allem Lastwägen entsprechen wohl unseren Sicherheitsstandards, aber die Strassen sind dafür fast Schweizerisch und es hat wenig Verkehr. Die Polizei macht regelmässig Kontrollen aber bei uns winken sie uns immer durch oder fragen super freundlich wie es uns geht, wo wir hinwollen und wünschen uns eine gute Reise. Ganz nette Typen. Pünktlich kamen wir in unserer Unterkunft bei einem sehr netten älteren Berberpäärchen an. Wir wurden herzlich mit Tee begrüsst und kamen Abends in den Genuss eines hervorragenden traditionellen Berberessens. Die Zimmer sind minimalistisch (das "Bad" ist eine Metallbox innerhalb des sonst schon kleinen Zimmers), nicht so ganz sauber und die Nacht war aufgrund des sehr kleinen, laut quitschenden Betts und der durchgelegenen Matratze eher harzig. Dafür ist die Aussicht, authentische Einrichtung und Gastfreundlichkeit nicht zu übertreffen. Am Morgen machten wir uns mit dem Auto zur Schlucht auf und tranken dort in einem kleinen Inbiss zuerst einen Kaffee. Der Kellner, auch ein Berber, begrüsste uns und erklärt uns gleich, dass er Araber und Franzosen nicht möge und deswegen auch lieber Englisch rede. Vor allem letztere machte ihn natürlich direkt sympathisch. Wir haben uns dann kurzerhand noch überwunden eine 3.5h Wanderung über der Schlucht zu machen, in der prallenden marrokanischen Sonne. Es hat sich dann aber gelohnt und wir wurden mit tollen Ausblicken belohnt und haben sogar einige ultranette Berber(nomaden) getroffen, die auf den Bergen wohnen. Auf dem Rückweg quatschte uns dann ein weiterer Berber an, ob wir auf der Wanderung nicht zwei Belgier getroffen hätten. Diese hausen bei ihm und er mache sich Sorgen. Wir haben ihm dann erklärt, dass wir sie tatsächlich gesehen haben und sie eigentlich schon praktisch unten waren, er sich also keinen Kopf machen müsse. Kurzerhand wurden wir zum Dank wieder zum Tee eingeladen und er hat uns von seiner Familie und seinem Teppichwebgeschäft erzählt, dass er uns dann auch noch gezeigt hat. Ah und er wollte mir auch zeigen, wie man einen Turban dreht, wieso auch immer. Natürlich hat er die Gelegenheit subtil noch genutzt, um uns zu überreden einen Teppich zu kaufen oder Abends zu ihm zum Essen zu kommen, aber alles in allem war es eine nette Erfahrung. Zuletzt haben wir noch mit dem Berber am Parkplatz gequatscht, der sich gefreut hat, dass wir ihm 20 Dirham (ca. 2 Franken) für den Parkplatz gegeben haben. Nun sitzen wir wieder in der Unterkunft und trinken gemütlich Tee, den wir natürlich direkt nach der Ankunft erhalten haben. Zu Tee darf man übrigens hier nicht nein sagen, das wäre unanständig. Fazit ist also: Berber sind echt nett, Tee ist auch nett, die klassische afrikanische "meine arme Mutter"-Masche gefolgt von sexistisch-chauvinistischen "Ich erkläre euch die Welt"-Vorträgen - eher weniger nett.

Morgen geht es weiter in die Wüste.
_________________________________

Poslední den v Marrákeši šlo všechno jako po másle. Navzdory čtyřicetistupňovému vedru jsme se vydali na nákupy do souků (trhů) a pak jsme relaxovali na střešní terase. Přišel k nám zaměstnanec riadu, který nedávno emigroval ze Senegalu do Maroka, a s velkým rozrušením nám vyprávěl, jak jeho matka měla nehodu a nyní nutně potřebuje operaci, takže potřebuje velmi rychle hotovost, a požádal nás, zda bychom mu mohli dát 40 eur. Vlastně člověk ví, co přijde, když pozdrav začíná slovy " moji přátelé". I když tento trik z cestování / Näthuovy dobrovolnické práce v "opravdové Africe" docela dobře známe, stejně nás zpočátku zaskočil, protože se k pohostinnosti Maročanů nehodí. Každopádně jsme mu řekli, že tolik peněz u sebe nemáme, a bylo to. Protože mu samozřejmě došlo, že jsme jeho trik prokoukli, chtěl nás "rozptýlit" přátelskou konverzací. Řekl nám, že jeho sestra pracuje pro Amazon ve Francii (takže by určitě měla čtyřicítku pro maminku), a pak nám dalších 60 minut vysvětloval božský řád. Jak je prostě přirozené, že ženy musí vařit a uklízet a že muži musí o všem rozhodovat a mít několik manželek a že feminismus je stejně zkáza a bliblablabla. Mimochodem, počáteční rozrušení z jeho maminky se rychle vytratilo. Je to nějak škoda a nedá se s tím moc dělat. Kdybychom si stěžovali majiteli, chudák by nejspíš přišel o práci a to taky nechceme. No jo...

Každopádně druhý den jsme se vydali do Tinghiru, kde se nachází soutěska Todra. Cesta byla poměrně bezproblémová. Jistě, jezdí tu někteří velmi špatní řidiči (včetně francouzských) a ne všechna vozidla a zejména kamiony odpovídají našim bezpečnostním standardům, ale silnice jsou téměř švýcarské a je tu malý provoz. Policie provádí pravidelné kontroly, ale vždy nám zamávají nebo se super přátelsky zeptají, jak se máme, kam jedeme a popřejí nám šťastnou cestu. Opravdu milí lidé. Na ubytování jsme dorazili včas, u velmi příjemného staršího berberského páru. Vřele nás přivítali čajem a večer jsme si pochutnali na výborném tradičním berberském jídle. Pokoje jsou minimalistické ("koupelna" je kovová krabice uvnitř jinak už tak malého pokoje), nepříliš čisté a noc byla kvůli velmi malé, hlasitě vrzající posteli a opotřebované matraci dost náročná. Na druhou stranu, výhled, autentické vybavení a pohostinnost nelze překonat. Ráno jsme vyrazili autem do soutěsky a nejprve si dali kávu v malém občerstvení. Přivítal nás číšník, rovněž Berber, a hned nám vysvětlil, že nemá rád Araby a Francouze, a proto raději mluví anglicky. Zejména díky posledně jmenovanému se nám okamžitě zalíbil. Pak jsme se bez dlouhých řečí rozhodli vydat na 3,5hodinovou túru nad soutěsku v pražícím marockém slunci. Stálo to ale za to a odměnou nám byly nádherné výhledy a dokonce jsme potkali několik hodných Berberů ( nomádů), kteří v horách žijí. Na zpáteční cestě se s námi další Berber bavil o tom, jestli jsme na túře nepotkali dva Belgičany. Bydleli u něj a on měl obavy. Pak jsme mu vysvětlili, že jsme je skutečně viděli a že už jsou vlastně prakticky dole, takže si nemusí dělat starosti. Hned nás pozval na čaj a vyprávěl nám o své rodině a o svém podniku na tkaní koberců, které nám pak ukázal. Jo, a taky mi chtěl z nějakého důvodu ukázat, jak se točí turban. Samozřejmě nenápadně využil příležitosti, aby nás přesvědčil, abychom si koupili koberec nebo k němu večer přišli na večeři, ale celkově to byl příjemný zážitek. Nakonec jsme si popovídali s Berberem na parkovišti, který byl rád, že jsme mu dali 20 dirhamů (asi 2 franky) za parkovací místo. Nyní jsme zpět v našem ubytování a dáváme si teplý čaj, který jsme samozřejmě dostali hned po příjezdu. Mimochodem, čaj zde nemůžete odmítnout, to by bylo neslušné. Takže abych to shrnula: Berbeři jsou opravdu fajn, čaj je taky fajn, klasický africký fígl "moje nemocná matka" následovaný sexisticko-šovinistickými poučkami typu "vysvětlím ti svět" - spíše méně fajn.

Zítra vyrážíme do pouště.