Auto ist noch ganz

Den ersten Tag in Marokko liessen wir mit einem Gourmetessen bei uns im wunderschönen Riad ausklingen. Unser Gastgeber ist Experte in Sachen Ernährung und kocht gesunde (gurukonforme!), frische marokkanische Gerichte, neu interpretiert. Wir durften alle Zutaten raten, haben jedoch nichts herausgefunden. So dachten wir beispielsweise das Eis sei aus Beeren, da es so schmeckte, rot war und kleine Kernchen drin waren (die er extra zur Täuschung hinzufügte, damit wir eben denken es seien Beeren) aber eigentlich waren es Auberginen. Speziell - aber die gute Art von speziell. Die vier Gänge waren ein tolles Erlebnis und super lecker.
Tag zwei startete aufgrund der nahenden Autofahrt nicht ganz stressfrei. Der Plan früh genug am Flughafen zu sein, um noch eine SIM-Karte zu holen, klappte schon einmal nicht wirklich da wir etwas länger als die gängigen "deux minutes" auf das Frühstück gewartet haben. Aber no problemo, glücklicherweise waren wir dann doch rechtzeitig da, haben aber gemerkt, dass die Autovermietung nicht am Flughafen selbst ist, sondern man anrufen muss und sie einen abholen. Zum Glück habe ich (Barbara) in weiser Voraussicht mein Handylimite für Anrufe und Internet im Ausland auf 0 Franken gesetzt, um also weder anrufen zu können noch die mobilen Daten einschalten zu können, um die Handylimite hochzustellen. Näthu konnte dann zum Glück anrufen, aber die Nummer hing direkt wieder ab. Der zweite (sehr teure) Anruf, klappte dann schliesslich und wir wurden abgeholt und zum Autoverleih gefahren. Dieser war wirklich super professionell und wir haben ein solides Auto gekriegt. Erstaunlicherweise fahren die Marrokaner*innem ziemlich gemässigt für afrikanische Verhältnisse (sofern man sich nicht im Stadtzentrum befindet). Nachdem wir in einem Einkaufszentrum eine SIM-Karte holten und Wein kauften (im Restaurant hier in der Medina und an ganz vielen anderen Orten in Marokko ist Alkohol verboten, deswegen haben wir uns einen Notvorrat geholt) machten wir uns auf den Weg auf eine Safranfarm. Die Farm leitet eine Schweizerin, die vor über 10 Jahren ausgewandert ist. Der Ort war wirklich wunderschön, mit einem hübschen Kräutergarten, süssen Tierchen, einer traumhaften Bergkulisse und ganz tollen Produkten. Wir konnten also etwas Ruhe tanken, bevor wir uns am Abend wieder ins Getümmel der Stadt stürzten. Die Rückfahrt in der Altstadt war wie erwartet nicht ganz einfach. Überall laufen Menschen in die Strasse rein, links und rechts wird man von Motorrädern überholt und Kinder schlagen auf die Scheiben und schreien, dass mann hier nicht weiterkomme. Sie machen dies, weil sie danach Geld haben möchten für den "guten Tipp". Auch wenn man weiss, dass dies eine Tourifalle ist, ist man dann doch immer etwas unsicher, ob es nicht wirklich stimmt und man auf einmal in einer superengen Gasse steckt, wo man nie mehr wieder herauskommt. Wir haben es aber geschafft über die mega engen Strassen zum Parkplatz zu gelangen, den uns der Riad-Besitzer empfohlen hat (sein Auto ist auch dort parkiert). Ein mulmiges Gefühl hat man da schon, da man dem Parkplatzverantwortlichen einfach die Schlüssel für das Auto überreichen muss, weil der Parkplatz so klein ist, dass er die Autos immer wieder hin und her chauffieren muss. Na ja heute Abend war es zumindest noch da. Wir sind dann noch Essen gegangen und auf den Hauptplatz. Was wie ein Riesenevent wirkt, ist ein ganz normaler Abend in Marrakesch. Überall sind Menschen, Stände und tausende Attraktionen. Einheimische und Touris versammeln sich vor tanzenden und singenden Menschengruppen, Personen, führen Tricks vor, spielen Spiele, stechen Hennatattoos. Die unglaubliche Freude der Marokanerinnen an den Darbietungen ist nicht zu übertreffen, auch bei den scheinbar unscheinbaren und simplen Auftritten. So bildete sich ein erstaunlich grosser Kreis, um eine blonde Touristin mit Rastas, die sie arabische Wörter - ich nehme an mit schlechter Aussprache - nachreden liessen. An einer anderen Ecke versuchen Einheimische mit Münzen in ein bestimmtes Feld auf dem Boden zu treffen. Ja, man kann sich sogar wägen lassen für einen kleinen Preis. Wir wünschen uns nun sehnlichst, das nächste Mal unseren eigenen Kreis aufzumachen. Deswegen sitzen wir jetzt auf der Dachterasse des Riads und üben fleissig einen französischen Kanon ein. Nein, Spass beiseite. Aufgrund seiner ausgeprägten Französischphobie wacht Näthu sowieso schon regelmässig schweissgebadet in der Nacht auf. Zum Glück merkt er dann, dass der Französischwörtchentest bei Herr Schmied doch nur ein Albtraum war.
_____________________________
První den v Maroku jsme zakončili gurmánskou večeří v našem krásném riadu. Náš hostitel je odborník na výživu a vaří zdravá (v souladu s guru!), čerstvá marocká jídla s novým nádechem. Mohli jsme hádat všechny ingredience, ale na nic jsme nepřišli. Například jsme si mysleli, že zmrzlina je z jahod, protože chutnala jako jahody, byla červená a měla v sobě malá semínka (která přidal, aby nás oklamal, že jde o jahody), ale ve skutečnosti to byly lilky. Zvláštní - ale v dobrém slova smyslu zvláštní. Čtyři chody byly skvělým zážitkem a super chutné.
Druhý den nezačal úplně nestresově kvůli blížící se cestě autem. Plán dostat se na letiště dostatečně brzy na to, abychom si mohli koupit SIM kartu, nám moc nevyšel, protože jsme na snídani čekali o něco déle než obvyklé "deux minutes". Ale no problemo, naštěstí jsme tam byli včas, ale zjistili jsme, že autopůjčovna není přímo na letišti, ale musíte jí zavolat, aby vás vyzvedla. Naštěstí jsem (Barbara) předvídavě nastavila mobilní limit pro volání a internet v zahraničí na 0 franků, takže jsem nemohla ani volat, ani zapnout mobilní data, abych zvýšila limit mobilního telefonu. Näthu se pak naštěstí podařilo zavolat, ale číslo bylo okamžitě zase odpojeno. Druhý (velmi drahý) hovor nakonec zabral a my jsme byli vyzvednuti a odvezeni do půjčovny aut. Ta byla opravdu velmi profesionální a dostali jsme solidní auto. Překvapivě Maročané jezdí na africké poměry docela střídmě (pokud nejste v centru města). Poté, co jsme si v nákupním centru koupili SIM kartu a víno (alkohol je zde v medině a na mnoha dalších místech Maroka v restauracích zakázán, takže jsme si pořídili nouzové zásoby), jsme se vydali na šafránovou farmu. Farmu vede Švýcarka, která sem emigrovala před více než deseti lety. Místo bylo opravdu krásné, s nádhernou bylinkovou zahrádkou, roztomilými zvířátky, fantastickou horskou kulisou a opravdu skvělými produkty. Mohli jsme si trochu odpočinout, než jsme se večer vydali zpět do ruchu města. Podle očekávání nebyla zpáteční cesta starým městem jednoduchá. Všude na ulici pobíhali lidé, motorky nás předjížděly zleva i zprava a děti bušily na okna a křičely, že se tudy nedostaneme dál. Dělají to proto, že potom chtějí peníze za "dobrou radu". I když člověk ví, že je to past na turisty, vždycky si není úplně jistý, jestli je to opravdu pravda, a najednou uvízne v super úzké uličce, odkud se už nikdy nedostane ven. Nám se však podařilo dostat se přes mega úzké uličky na parkoviště, které nám doporučil majitel riadu (jeho auto tam také parkuje). Člověk má ale nepříjemný pocit, když musí předat klíčky správci parkoviště, protože parkoviště je tak malé, že musí auta pořád přeparkovavat sem a tam. No, alespoň tam dnes večer ještě bylo. Pak jsme se vydali na večeři a na hlavní náměstí. To, co vypadá jako velká událost, je ve skutečnosti jen obyčejný večer v Marrákeši. Všude jsou lidé, stánky a tisíce atrakcí. Místní i turisté se shromažďují před skupinkami lidí, kteří tančí a zpívají, lidé předvádějí triky, hrají hry, nechávají se tetovat henou. Neuvěřitelnou radost Maročanu z jejich vystoupení nelze překonat, a to ani při zdánlivě nenápadných a jednoduchých představeních. Kolem blonďaté turistky s Rastou se utvořil překvapivě velký kruh, který ji nechal opakovat arabská slova - předpokládám, že se špatnou výslovností. Na jiném rohu se místní snaží trefit mincemi do určitého čtverce na zemi. No a za malou cenu se můžete dokonce i nechat zvážit. Teď si nedočkavě přejeme, abychom si příště vytvořili vlastní kruh kolem sebe. Ne, žerty stranou. Kvůli své výrazné fobii z francouzštiny se Näthu pravidelně budí v noci zalitý potem. Naštěstí si pak uvědomí, že test z francouzské slovní zásoby pana Schmieda byl nakonec jen noční můrou.