Poslední den naší cesty a zhodnocení 15. Den

A je konec.😢 Náš roadtrip po státech balkánského poloostrova se dostal do své cílové rovinky. Z počátku se zdálo jak dlouhé to všechno bude, ale opak je pravdou a my jsme na konci našeho putování. To si zaslouží shrnutí z pohledu toho, kdo byl celou dobu psaní blogu v pozadí. Tím jsem já šofér Béďa.

Celou cestu nás na palubě doprovázela skvělá atmosféra, která stála za to. Já z pozice řidiče jsem si jízdu nadmíru užíval. Jedinou překážkou v dobré náladě byl stav a profil balkánských cest. Další kapkou na pohár trpělivosti byl balkánský provoz, který vskutku stojí za to. Dodržování pravidel, zvířata přes cestu, parkoviště v jízdním pruhu a neustálé troubení bylo asi to nejvýraznější co člověka překvapí. Podle kolegů na palubě jsem si na něj zvykal den a půl a poté se již zcela začlenil. (Zbalkanovatěl)

Každý stát měl něco do sebe. Horalové i povaleči u moře by si přišli na svoje. Jediné mínus v horách je ne tak důkladné značení jako v Čechách a možné zaminované území. Moře bylo až na jednu výjimku nádherné a čisté. Všechna navštívená města měla něco do sebe, až na Podgoricu, kde opravdu nic není. Jinak všechna místa měla něco do sebe. Musím však dodat, že pokud chcete zemi pořádně poznat. Musíte se dostat i do jejích zapadlejších koutů. Ne všechna místa jsou také na cestování autem, ale jste díky němu daleko blíže realitě dané země. O tom jsme se přesvědčili na vlastní kůži, ale o tom již víte z předchozích příspěvků.

Posádka se celou dobu starala o skvělou atmosféru. Navigátor na spolujezdci byl nepostradatelný. Zadní řady buď spali, nebo se podivovali nad krásnými výhledy na krajinu či si užívali hrající hudbu, do které přidávali jiné žánry a parodie. Požadavky na fyziologické potřeby byly ojedinělé. Šest chlapů po dobu 15 dnů lehce zvlčí takže se i touto cestou omlouváme našemu ženatému kolegovi i všem rodičům a partnerkám 😂.

O hlášky ani na tomto výletu nebylo nouze. Jedna hláška střídala druhou a byla častokrát vtipnější než předchozí. I když se hlášky častokrát zdály velmi osobně motivované tak se vzaly s humorem.

Jediné mínus v náladě byla porucha auta a poté nějaké bolístky jako vyrážky a zažívací problémy. Jinak vše probíhalo podle plánu.

No a k poslednímu dnu. Probudilo nás chladné počasí, které u Trebeviče panovalo. Auto ukazovalo na léto mrazivých 8 stupňů Celsia. Po velmi rychlém zabalení věcí jsme se vydali pro snídani do obchodu v Sarajevu, který byl v brzkou ranní hodinu ještě zavřený a pokračovali tedy v cestě do Zenice, kdy jsme již byli úspěšní a nakoupili si dobroty na snídani. Po rychlém nasnídání jsme si to mazali silnicemi Bosny a Hercegoviny až na hranice s Chorvatskem, kde jsme se podle plánů vůbec nezdrželi i když zde byla celní kontrola. Chorvatskem a Maďarskem jsme projeli jako nůž máslem, až na zastávku na oběd v řetězci KFC za Budapeští. Cesta byla plynulá a okolo 18:00 jsme překročili hranice naší milované země. Před vysazením našeho ženáče jsme ještě dotankovali pohonné hmoty u Blučiny. Poté jsme byli svědky krásného přivítání manželů Gregorových. Po krátkém pohoštění jsme ještě udělali kraťoučkou zastávku v Decathlonu, kde si Hanz koupil karimatku na svou další prázdninovou cestu. Poté nezbývalo nic jiného než rozvést všechny své kolegy do jejich domovů a poté už i já dojel v pořádku k domovu.

Nyní nás čeká pouze umytí auta na vrácení a vše jsme symbolicky zakončili na výborném Burgeru v LAburger.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří nás podporovali v naší cestě Evropou. Je vás velká spousta. Moc děkujeme ❤️

No a v neposlední řadě díky i mým kolegům na palubě vozidla. Bez vás by to nebylo ono. Jsem moc rád, že mám takovou partu na cesty jedno velké DÍKY. Trip na příští rok se zdá být v zárodku, takže určitě se za rok opět těšte na pravidelný přísun zážitků.
Za celou posádku Béďa