Anreise: Obstzertifikat und andere Trivialitäten

Jambo liebe Leserinnen und Leser

Nur kurz zur Vorwarnung: Dieser Blogbeitrag ist äusserst unspektakulär. Da jedoch die Möglichkeit besteht, dass wir erst nach der Safari wieder WLAN haben, schreibe ich ihn trotzdem. Wäre ja irgendwie auch doof euch allen den Link zu versenden und dann erst nach 1.5 Wochen den ersten Beitrag zu verfassen. Also, here we go.

Wir sind mit zum platzen vollgepackten Backpacks (neben gefühlten Tonnen Sonnencremes und Moskitosprays sowie Wanderschuhen und Schlafsack bleibt nicht mehr viel Platz übrig) wir am Donnerstag nach Genf in ein Flughafenhotel gereist, um püntklich um 5 Uhr Morgens beim Check-In zu stehen. Zum Glück hat alles tiptop geklappt und wir haben unseren Flieger nach Nairobi trotzt kurzer Umsteigezeit in Paris gut erwischt. Wir mussten vor dem Start bereits über eine Stunde im Flieger warten bevor der 8-stündige Flug folgte. Für mein subklinisches ADHS natürlich eine ziemliche Tortur aber nichtsdestotrotz gäbig überstanden. Beim Pass und Visa-Check nahmen es die Kenianer nicht sooo genau. Dafür stellte sich mein Apfel, den ich noch von der Schweiz mitgenommen habe, als grösseres Problem dar. Anscheinend hätte ich dafür ein Zertifikat gebraucht, da es sich um eine Frucht handelt. Ich meinte dann, ob ich ihn nicht einfach wegwerfen könne aber das gehe dann nicht, weil der Apfel ja nun schon hier sei. Deswegen bräuche ich ja ein Zertifikat für den Apfel. Wie ihr sieht, eine ziemliche Zwickmühlensituation. Der Officer hat dann doch noch beide Augen zugedrückt, da es sich ja nur um einen Apfel handle. Puuuuh. Nach dem Apfeldilemma und einer kurzen Taxifahrt später durften wir unser riiiiiesen Zimmer in einem neuen Einkaufshaus-Wohnkomplex beziehen. Das Zimmer und die phenomenale Aussicht waren Belohnung genug für die lange Reise! Wenn da nicht der im oberen Stock liegende Nachtclub wäre, der unser Schlafzimmer durchgehend mit überirdisch lauter Musik versorgt... aber so ist das eben mit der Decibelbeschränkung hier. ;)

Heute folgt ein Chilltag, um noch etwas Energie vor der Safari, die morgen anfängt, zu tanken. Poolwetter ist es mit 18 Grad leider nicht (ausser für Näthu, Zitat = "sorry i mues eifach") dafür geniessen wir noch die Zeit ohne Sonnencreme in den Augen und Moskitostichen auf der Haut.

Es ist Winter in Nairobi (liegt auf 1500 Meter) und die Stadt wirkt ruhig und leer. Was auffällt sind die vielen Gegensätze von arm und reich. Neben der "normalen" Strasse liegt eine Mautstrasse für genau die gleiche Strecke damit diejenigen, die es sich leisten können, nicht im Stau stehen müssen. Neben der Werbung fürs Luxuseinkaufszentrum, schlafen Menschen in kleinen aus Blech gebauten Häusschen. Während wir in einem neu erbautem Gebäude schlafen, wird neben uns ein altes Gebäude mit selbstgebauten und sehr unstabilen und gefährlichen Holzgerüsten renoviert. Da wird einem wieder bewusst, wie privilegiert wir sind.

See you soon mit einem hoffentlich ereignisreicheren Beitrag.

_________________________________________

Jambo, milí čtenáři

Jen krátké upozornění: tento blogový příspěvek je velmi neokázalý. Protože však existuje možnost, že Wi-Fi budeme mít opět až po Safari, píšu ho i tak. Bylo by trochu blbé posílat vám odkaz a teprve po 1,5 týdnu napsat první příspěvek. Takže tady to je.

Do Ženevy jsme odcestovali ve čtvrtek s batohy nacpanými k prasknutí (kromě tuny (ne jasně že nepřeháním) opalovacích krémů a sprejů proti komárům a turistických bot a spacáku v nich moc místa nezbylo) do letištního hotelu, abychom byli v pět hodin ráno na check-inu. Naštěstí všechno klaplo a let do Nairobi jsme stihli v pohodě, i přes krátký přestup v Paříži. V letadle jsme museli čekat více než hodinu před startem, než následoval osmihodinový let. Pro mou hyperaktivitu to samozřejmě bylo docela utrpení, ale přesto jsme to zvládli. Keňané nebrali pasovou a vízovou kontrolu příliš vážně. Větším problémem se však ukázalo mé jablko, které jsem si přivezla ze Švýcarska. Prý bych na něj potřebovala certifikát, protože je to ovoce. Zeptala jsem se tedy, jestli ho nemůžu prostě vyhodit, ale to by nešlo, protože jablko už tu bylo. Proto potřebuji na jablko certifikát. Jak vidíte, bylo to docela dilema.
Policista pak přimhouřil oči, protože to bylo jen jablko. Uf. Po jablečném dilematu a krátké jízdě taxíkem jsme se mohli nastěhovat do našeho obrovského pokoje v novém komplexu. Pokoj a fenomenální výhled byly dostatečnou odměnou za dlouhou cestu! Nebýt nočního klubu v nejvyšším patře, z něhož do naší ložnice neustále zněla nadpozemsky hlasitá hudba..... ale tak už to tady s tím omezením decibelů chodí ;).

Dnes je pohodový den, abychom načerpali síly před safari, které začíná zítra. Bohužel není počasí na koupaní s 18 stupni (kromě Nethika, cituji = "sorry prostě s principu musím"), ale užíváme si čas bez opalovacího krému v očích a komářích štípanců na kůži.

V Nairobi (1500 metrů nad mořem) je zima a město se zdá být tiché a prázdné. Zarážející jsou kontrasty mezi bohatými a chudými. Vedle "normální" silnice je na úplně stejné vzdálenosti zpoplatněná silnice, aby ti, kteří si to mohou dovolit, nemuseli stát v zácpách. Vedle reklam na luxusní nákupní centrum spí lidé v malých plechových domcích. Zatímco my spíme v nově postavené budově, vedle nás se opravuje stará budova se svépomocí vyrobeným a velmi nestabilním a nebezpečným dřevěným lešením. Člověk si znovu uvědomí, jak jsme privilegovaní.

Brzy se uvidíme u příspěvku, který snad bude bohatší na události.