Coolness overload (nicht wir!)

Wir verbrachten insgesamt drei Tage in der Hütte am Meer. Auch wenn die Aussicht überragend war, fühlten wir uns nie so richtig wohl. Die Sauberkeit spielte da sicherlich die grösste Rolle aber auch die komische Hippiekommune, die da lebt, trug nicht zu einem Gefühl der Heimeligkeit bei. Was jedoch das grösste Problem darstellte waren die Tiere. Wir sind ja beide grosse Tierliebhaber und wenn wir sogar schon sagen, dass die Tiere unglaublich auf die Nerven gingen, dann heisst das was. Die Fliegen waren nicht nur jederzeit ab jedem Quadratzentimeter des Gesichts präsent, sondern lagen mit der Zeit auch auf jeder einzelnen Ablagefläche im Zimmer tot herum. Dann die Katzen... Die waren wirklich eine Plage. Man konnte kein Essen auch nur eine Sekunde unbeaufsichtigt lassen. Sie frassen alles an und miauten die ganze Zeit (nicht das süsse Miauen sondern richtig nervig). Wir konnten nicht einmal das stickige Zimmer lüften, da sie drei Sekunden später schon in die offenen Fenster sprangen. Ausserdem gingen die Fenster nicht ganz zu und teilweise haben sie diese sogar aufgestossen und wir haben sie sich wälzend in unserem Essenssack gefunden, die Hälfte des Brots war weg. Dann die Hunde... Der Hund von der Hippiekommune folgte uns überall hin, auch an den Strand. Dort reisste er an unseren Rucksäcken und Badetüchern, trug unsere Schuhe weg und spielte damit und musste sogar erbrechen und rieb sich die Überreste an unseren Kleidern ab. Aber als er sich dann beruhigt hatte, war er doch süss und auch einigermassen sauber. Die anderen Hunde, die da noch herumgeisterten, waren komplizierter. Aus ihrem Fell sprangen tausende Flöhe und Käfer und sie wirkten auch nicht ganz ungefährlich. Ein riesiger wolfsartiger Hund hat die ganze Zeit unser Auto "angegriffen", als wir wegfahren wollten und aggressiv gebellt. Wir mussten wirklich aufpassen, ihn nicht zu überfahren. Das Meer war jedoch schön und es machte Spass die riesigen Wellen zu beobachten. Leider relativiert jedoch der überall herumliegende Abfall auch dieses Bild. Auf dem Foto sieht es wunderschön aus, doch dahinter liegen Berge von Abfall. Wir machten uns also an einem Tag mit dem Auto auf den Weg zu einem Strand an einen etwas touristischeren Ort. Dort angekommen realisierten wir, dass es sich um ein Surferdörfchen handelt. Völlig uncharmant und schmutzig, das Personal ist unfreundlich (das erste Mal in Marokko) und die Coolness-Level der anderen Surfertouris können wir natürlich niemals übertreffen. Stellt euch die allerstereotypischsten Surferboys und Girls der Welt vor und multipliziert es mit 1000. Genau das findet ihr vor. Mit ultracoolen Posen standen sie an ihren Surfbrettern angelehnt oder bewegten sich im geschmeidigen Baywatch-Gang über den Sandstrand. Die langen, lockigen Haare mit blonden Strähnchen wehten ihnen übers Gesicht, an ihrem feschen Schnauz merkt man, dass sie nicht nur "typisch schön" sind, sondern sich auch etwas Freches trauen, auf dem Knöchel findet man ein unauffälliges Wellen-Tattoo, auf dem Unterschenkel ein minimalistisch artistisch tättowiertes Surfbrett und auf dem Oberkörper noch einen Anker, um das ganze Abzurunden. Gekleidet findet man diese Spezies entweder im Neoprenanzug oder mit super hippen Billaboard-T-Shirts. Daneben standen wir. Mit Merinoshirt, Wanderhose und asozialen Adidsshorts mit der Unfähigkeit zu Surfen und der komischen Idee mitten auf diesem Surfstrand baden zu wollen. Prombt fühlten wir uns weitere 10 Jahre älter. Alles in allem waren wir irgendwie erleichtert, als wir die Unterkunft verlassen haben. Vor allem Näthu, der nun an sehr starken Rückenschmerzen leidet, aufgrund des extrem schrägen Betts. Deswegen bin heute auch ich (Barbara) Auto gefahren. Nachdem sich die anfängliche Panik gelegt hat, ging das auch ziemlich gut. Angekommen im neuen Riad konnten wir erst einmal ausatmen. Es ist paradiesisch hier: Grosse, bequeme Betten, Sitzmöglichkeiten auf Stühlen! (sogar Stühlen, die nicht eine Lehne im 70 Grad Winkel haben), überall riecht es gut, das Personal ist wundervoll und alles SO SAUBER! Wenn wir die Zeit zurückdrehen könnten, wären wir wohl früher abgereist und hier hin gekommen aber wir haben den Komfort dafür umso mehr schätzen gelernt.
_____________________________

V chatě u moře jsme strávili celkem tři dny. I když byl výhled vynikající, nikdy jsme se necítili jako doma. Největší roli jistě hrála čistota, ale podivná komunita hippies, která tam žila, také nepřispívala k pocitu útulnosti. Největším problémem však byla zvířata. Oba jsme velcí milovníci zvířat, a když dokonce my říkáme, že zvířata byla neuvěřitelně otravná, tak to už o něčem svědčí. Nejenže byly mouchy neustále přítomny na každém centimetru čtverečním obličeje, ale časem se také válely mrtvé na každé polici v místnosti. Pak tu byly kočky... Ty byly opravdu na obtíž. Nemohli jsme nechat žádné jídlo ani na vteřinu bez dozoru. Všechno sežraly a neustále mňoukaly (ne to roztomilé mňoukání, ale opravdu otravné). Nemohli jsme ani vyvětrat dusný pokoj, protože za tři vteřiny už skákaly do otevřených oken. Také se okna nezavírala úplně a někdy je dokonce vytlačili a my jsme je našli, jak se nám válejí v tašce s jídlem, půlka chleba byla pryč. A pak ti psi... Pes z hippies komuny za námi chodil všude, dokonce i na pláž. Tam nám roztrhal batohy a osušky, odnesl nám boty a hrál si s nimi, a dokonce se pozvracel a zbytky nám setřel na oblečení. Ale jakmile se uklidnil, byl milý a přiměřeně čistý. S ostatními psy, kteří se stále potulovali kolem, to bylo složitější. Ze srsti jim vyskakovaly tisíce blech a brouků a ani oni nevypadali úplně neškodně. Obrovský pes podobný vlkovi "útočil" na naše auto celou dobu, co jsme odjížděli, a agresivně štěkal. Museli jsme si dávat opravdu velký pozor, abychom ho nepřejeli. Moře však bylo nádherné a bylo zábavné pozorovat obrovské vlny. Bohužel všude se povalující odpadky dávají i tomuto snímku jiný nádech. Na fotce to vypadá krásně, ale za ní jsou hory odpadků. Jednoho dne jsme tedy vyrazili autem na pláž v trochu turisticky frekventovanější lokalitě. Jakmile jsme tam dorazili, zjistili jsme, že se jedná o surfařskou vesnici. Naprosto nehezká a špinavá, personál nepřátelský (poprvé v Maroku) a samozřejmě nikdy nemůžeme překonat úroveň frajerství ostatních surfařských turistů. Představte si ty nejvíc stereotypní surfařské kluky a holky na světě a vynásobte to tisícem a přesně to najdete. S ultra cool pózami stáli opření o svá surfová prkna nebo se pohybovali po písečné pláži plynulou chůzí jako v Baywatchi. Dlouhé kudrnaté vlasy s blonďatými melíry jim vlály po tváři, jejich nakřáplé kníry ukazovaly, že jsou nejen "typicky krásní", ale troufají si být i trochu drzí, s nenápadným tetováním vlny na kotníku, minimalistickým uměleckým tetováním surfového prkna na dolní končetině a kotvou na horní části těla, která to vše završovala. Tento živočišný druh najdete oblečený buď v neoprénu, nebo v supermoderních tričkách značky "billaboard". A vedle nich jsme stáli my. V merino tričkách, turistických kalhotách a asociálních šortkách Adidas s neschopností surfovat a s podivným nápadem, že bychom se na surferské plaži radi zaplavali. Okamžitě jsme si připadali o dalších deset let starší. Celkově se nám nějak ulevilo, když jsme opouštěli ubytování. Zvláště Näthu, který teď kvůli extrémně nakloněné posteli trpí silnými bolestmi zad. Proto jsem dnes také já (Barbara) řídila auto. Po opadnutí počáteční paniky to šlo docela dobře. Jakmile jsme dorazili do nového riadu, mohli jsme si s úlevou vydechnout. Je to tu jako v ráji: Velké, pohodlné postele, posezení na židlích! (dokonce i židle, které nemají opěradlo v úhlu 70 stupňů), všude to krásně voní, personál je úžasný a všechno je TAK ČISTÉ! Kdybychom mohli vrátit čas, pravděpodobně bychom odjeli dříve a přijeli sem, ale o to více si vážíme pohodlí.