27.11. Wadi Shuwaymiyah

Vstáváme v 7h a je ještě příjemná teplota, včera jsme po pozdním obědě odflákli večeři, tak vaříme pořádnou snídani - ovesnou kaši. Včerejší zvíře jsme určili jako lišku Blanfordovu. 

Ota chce prozkoumat i druhou stranu wádí od mostu, ale cesta je špatná, tak ho přesvědčujeme, že to samé uvidí z hlavní silnice. Nechá se umluvit, tak za chvíli obdivujeme hluboký kaňon alespoň z vyhlídky. 

Projíždíme nejkrásnější hornatou částí cesty mezi severem a jihem, silnice vede mezi vysokými skalnatými vrcholy, kde nejednou protíná horu nekompromisně středem, obdivujeme velkolepé pojetí této stavby. 

Přijíždíme k městu Ash Shuwaymiyah, které stojí u ústí stejnojmenného wádí, které má být pěkné a tak odbočujeme z hlavní silnice kolem několika chudinských obydlí na prašnou cestu. Wádí je zprvu široké a postupně se zužuje, cesta je vždycky chvíli pěkná, sice prašná, ale hladká, to Otu navnadí k dalšímu pokračování, abychom v zápětí křižovali suché dno wádí plné drncavých valounků. Kupodivu tu je sem tam nějaký domek nebo hospodářství. Přijíždíme k téměř suchému vodopádu, jdeme se podívat po suchém falaji blíž a kupodivu je pod ním pěkné jezírko. Diskutujeme, zda pojedeme dál nebo se vrátíme, Otu to ale evidentně v terénu baví, tak pokračujeme, stěny kaňonu se přibližují a na jeho dně se objevuje voda, takže občas brodíme. Také potkáváme velbloudy a užíváme si výhledy na skály. Pár km před koncem se shodujeme, že už jsme dojeli opravdu daleko a je na čase to otočit.

Jedeme na sever, potřebujeme se už začít přibližovat zpátky k Muscatu, silnice se na chvíli vzdaluje pobřeží, kolem je prach a písek a občas nízké akácie. Zastavujeme doplnit zásoby a v podvečer nacházíme místo na spaní u laguny s plameňáky v ústí suchého wádí do moře.