24.11. Salalah

Rozhodli jsme se prodloužit si pobyt o jednu noc, necháváme děti dopoledne v apartmánu a jedeme se s Otou podívat do města. Bohužel je zrovna pátek, tak je všechno zavřené, ale ani to moc nevadí. Město je dost rozlehlé a na Omán překvapivě zelené, ale evidentně to stojí v zimním období značné úsilí. Chceme si prohlédnout trh (souq), nikdo tu není, tak se nás snaží každý prodejce ukořistit, nakonec kupujeme holkám duhové kašmírové šátky. Jinak se tu turistům prodává kadidlo (to už máme), šátky, voňavky a pak spousta dalších suvenýrů.

Jedeme k hlavní mešitě v Salalah, která je jak jinak sultána Qaboose, jsme tam 10 min před 12.h, takže dovnitř nemůžeme, ale jsme svědky toho, jak se sem scházejí lidé ze všech stran na polední motlitbu. Procházíme se zahradou kolem dokola. 

Odpoledne jedeme s dětmi opět na pláž, tentokrát vybíráme místo dál od města, stejná pláž, ale několik km dál. Není tu nikdo široko daleko, jen tu občas projede dost rychle auto po pláži. Netrvá to dlouho a na dohled od nás se jedno zahrabalo. Po chvíli mu přijede pomoct kamarád a zapadá také. Máme auto z půjčovny, slabší než mají oni, takže je nemyslitelné, abychom se vytáhli, ale je příliv a první auto už začíná být ve vodě, tak nám to nedá a jdeme se zeptat, zda jim můžeme pomoct alespoň zatlačit. Říkají, že děkují, že v pohodě, ať si užijeme den, že to vyřeší. Vypadá to, že jsme z toho víc nešťastní než oni. Jdeme se tedy koupat. Nakonec přijelo na pomoc několik dalších teréňáků a vytáhli obě auta, ale trvalo jim to 3 hodiny, to první zapadlé bylo v té době už po světla v moři. Pořád jim praskalo lano a to správné silné auto přijelo moc pozdě. Když jsou auta zachráněná a slunce zapadlé můžeme konečně jet do ubytování.