21.11. Wádí Darbat

Po předchozích dnech, kdy jsme se hodně přesouvali je plán nejet nikam daleko. Dopoledne nikam nepospícháme, děti dodělávají školu, deníčky a čtou si. 

Odpoledne jedeme do Wadi Darbat, bez diskuzí největší atrakce v okolí Salalah, ale zejména v období dešťů, to jsou tady davy lidí, svědčí o tom i obrovská parkoviště. Dneska jsme tu prakticky sami, jdeme malý okruh vyschlým wádím k vodopádům, je tu jen pár jezírek/louží. V místě, kde bývá vodopád jsou dobře patrná depozita uhličitanu vápenatého, která jsou usazena na povrchu skály přes kterou voda protéká, vytváří jakési záclony. Jen po největším vodopádu stéká trochu vody. Pozorujeme ještěrky a obrovské pavouky, jedni pavouci mají síť hned na parkovišti a druzí nataženou přes cestu. Později googlím, že patří do rodu Nephila, tělo mají až 4cm, rozpětí nohou až 12cm a sítě až 1m. 

Jedeme se podívat nad vodopády a dál do Wadi Darbat. Na jedné vyhlídce potkáváme stádo velbloudů, chtějí si nás prohlédnout ještě víc zblízka než my je, nakonec prohrávám a ucuknu první, byl by do mě klidně šťouchnul čumákem. Nad vodopády je několik menších stupňů a tady voda je, připomíná mi to chorvatské řeky. Jedeme až na konec, kam až se dá jet autem, cestou potkáváme hodně velbloudů, kteří si chodí jen tak po silnici a uhýbají jen neochotně, mají tu absolutní přednost. Na konci se jdeme projít kus pěšky po cestě nad tekoucím wádím, které připomíná polskou nivní řeku, pozorujeme ptáky, ještěrky, kytky a hmyz, je vidět vliv letní vláhy, jsou tu dokonce i stromy a byliny. Podvečer zakončujeme na pláži, děti se koupou až do západu slunce.