16.11. Misfat al Abryieen

Dnes máme velké plány, ale ráno si ještě hraju s prádlem a tak nejsme z nejrychlejších. Jedeme do vesničky Misfat al Abryieen. Nejdříve procházíme starým historickým centrem, kde jsou úzké uličky a průchody mezi hliněnými domy. Nakukujeme do dvorků a průchodu a obdivuji různě ozdobené dřevěné a plechové dveře. Pak klesáme po schodech do zahrad pod městem. 

Nejdříve se vydáváme směrem do wádí. Sledujeme hlavní falaj, který přivádí vodu z wádí, podél vede i turistická cesta W9. Celou dobu obdivuji různé odbočky a přítoky jiných aflajů, zahrady s datovými palmami a dalšími stromy a zde i s banánovníky. Jdeme až do místa, kde falaj vytéká ze skály a prozkoumáváme ho kus do jeskyně, ale nedošli jsme až na konec. Objevili jsme asi 5 gekonů, 2 žáby (potud dobrý), malého pavouka (no...) a velkého pavouka s rozpětím nohou asi 10cm (ehm... děti, myslím, že už jsme toho viděli dost a otočíme to zpátky). Sedíme na falaji ve stínu a přemýšlíme co v dalších dnech (na ubytování máme signál jen H+ a ještě mizernej, tak to na plánování moc není), děti mezitím loví z vody pulčíky v různém stádiu vývoje v žábu a dávají si je do rybníčků vytvořených z klobouku. Mohli bychom tu být do večera, ale nakonec se zvedáme. Pokračujeme zpět, pod městem jsou mraky turistů, ale asi jenom na několika desítkách metrů, jen co zajdeme za restauraci, už jsme zase sami, procházíme zahrady a přes hluboký kaňon na parkoviště do nové části Misfatu, kam Ota přeparkoval auto. Moc se mi to tady všude líbí, tohle je podívaná pro moje zahradnické srdce. Opět doplňujeme zásoby v Al Hamře a zpátky dojíždíme už za tmy.