1.12. Wádí Tiwi

Dopoledne se jdou děti s Otou vykoupat do moře, náš domek je sice v první řadě na pláži, ale k moři je to 1/2km. V rámci urychlení jedou autem. Za chvíli Ota volá, že se mu ho podařilo zahrabat. Okamžitě se ale objeví zachránci, upustí mu ještě více pneumatiky a vystvětlí mu do té doby záhadu, proč tam máme dvě verze čtyřkolky, pak už auto vyjede samo. Jdu za nimi, zpátky mě Ota navádí, ať řídím já, že oni jsou mokří. Ještě jsem tohle auto neřídila, navíc v písku, kde se před chvílí zahrabalo, ale tak nejhůř to zahrabu taky. Vyjíždím ale v pohodě, tak sklidím od dětí obdiv :-D.

Na výlet do wádí odjíždíme se zpožděním oproti plánu a hned po ujetí 10m zjišťujeme, že máme úplně prázdné právé zadní kolo. Doufáme, že to byl jen kiks při upouštění a že jsme nepíchli. Píšu na WhatsApp pronajímateli, jestli nemá doma kompresor a on obratem posílá kamaráda, který nám kolo nafoukne. Jedeme na nejbližší pumpu dofouknout všechna kola, ale kompresor mají rozbitý, posílá nás do pneuservisu za rohem, což se ukazuje jako šťastné řešení. Aniž bychom cokoliv říkali, tak chlápek objevuje na pravém zadním kole povolený ventilek a přitahuje ho. Snad jsme si to už dneska vybrali.

Jedeme do wádí Tiwi, ve chvíli kdy sjedeme z dálnice zjišťuje Ota, že nemáme úplně mnoho benzínu. Nejbližší benzínka je 25km zpátky a před námi 6km wádím s prudkými stoupáními a klesáními. Chvíli váháme a nakonec se to Ota rozhoduje risknout. Prázdnou nádrž jsme tu ještě neměli... Cesta vesnicí je asfaltová, ale hodně prudká a klikatá, ani si to moc neužívám, bojím se, aby nám to v tom náklonu nechcíplo a i děti vymýšlejí nejhorší scénáře. Zastavujeme ve vesnici Al Aqur. Ota se ptá místních mužů kde je nejbližší benzínka, chlápek znaleckým okem koukne na měřidlo a nejdříve vydá ustaraný povzdech a pak se zeptá jestli potřebujeme dojet Muscatu, když řekneme že do Suru, tak rozhodně prohlásí, že do Suru to dojede. 

 K vodopádu to má být wádím 3km, vyrážíme po krásné značené cestě, na začátku je dokonce vybetonovaný chodníček. Hned za vesnicí odbočujeme s Anetou a Davidem z cesty a jdeme po falaji hledat kešku ke skrytému jezírku. Procházíme zahrady, pak přelezeme a podlezeme pár balvanů a jsme u modrozeleného jezírka krytého skalním blokem. Nacházíme kešku a jdeme zpátky, nádherná odbočka. Cesta pokračuje po skalách, povrch už ke kamenitý, ale cesta je dobře patrná a tam kde je potřeba jsou schůdky. Procházíme do vesnice Sooee a rozhodujeme se, že zpátky jdeme po falaji, přeci jenom jsme nastoupali dost výškových metrů ve skalní stěně. Potkáváme pár vesničanů a dál pokračujeme po falaji a následně po dně wádí, kde jsou obrovské balvany, jejich přelézání je čím dál náročnější, mezi nimi se objevuje voda a vodopád je pořád ještě 1/2km. Postupně ztrácíme cestu a už je pozdě, vyhlašuji koupání a návrat zpět, všichni jsou pro. Později po přiblížení v mapě zjišťuji, že cesta je popsána jako "Unmarked bouldering trail trough wadi", to odpovídá, ne že by nás to bylo odradilo, kdybychom to byli věděli dřív. 

Vracíme se zpátky, od vesnice jdeme dle plánu po falaji, cesta je nádherná, vede skrz zahrady, kde rostou palmy, banánovníky a citrusy. Wádí Tiwi je díky vodě v údolní části zelenější než jiná wádí. Nakonec nás falaj dovede zpátky na horskou cestu po které jsme přišli, tak se kus vracíme stejně. Vesnicí procházíme ale jinudy a potkáváme hodně domorodců, ženy s dětmi sedí venku a povídají si, muži sedí zvlášť. Ještě za světla vyjíždíme z wádí a dojíždíme na nejbližší benzínku. 

Večer se jdeme podívat na pláž v 20:30. V tento čas chodí pozorovat želvy místní turistické agentury. S nimi jsme ale na želvy jít nechtěli, podle recenzí jsou akce masové a bez respektu k želvám kladoucí vajíčka. Procházíme se po pláži a nacházíme jen želví stopy, přes ně vedou stopy auta, nejspíše je někdo hledá i takto. I stopy jsou ale zajímavé a po chvíli děti mizí ve tmě a stopují kam vedou, želvu ale nenachází. Nacházíme ale něco jiného, vlny na písek přinášejí světélkující plankton, vidíme tento jev poprvé a vypadá to moc hezky.