11.11. Výlet ve Wadi Al Abyadh a noc nad Wadim Mistal

Budí nás kozy, teda přesněji řečeno, děti zjistily, že naše tábořiště obsadily kozy a střídavě nás chodí o tom informovat. Nakonec to vzdáváme a také vstáváme. Je nádherné ráno, nízké sluníčko, tak toho využívám a jdu vyfotit pár obrázků. Balíme táboření a nemůžeme odejít bez vykoupání, obzvláště po té, co jsme objevili hned u tábořiště krásnou tůňku plnou pulců. Provoz ve wadi houstne, tak se jdu koupat v sukni, že ji alespoň vyperu, což se líbí dětem, tak pereme všichni. Ještě se jdu podívat po kešce, která má být asi 25m od našich stanů, poslední nález je před 3 lety, pak jedno DNF, tak si nedělám velké naděje, ale s pomocí spoileru snadno nalézám krabičku a zachraňuji jedno TB. Už jsme skoro na odjezdu, když zastavují místní s dotazem kdy budeme odjíždět, tak jim přenecháváme místo. 

Po projetí celého wadi musím říct, že jsme včera za tmy úplně náhodou objevili nejlepší flek v celém údolí. Jedeme wadim dál, u každého stínu, kterých je tu poskrovnu stojí auto a piknikuje jedna rodinka, jedeme přes několik brodů až na konec cesty, dál už jezdí opravdu jen šílenci, nikoho jsme tam nepotkali, ale podle stop tam někdy auta jezdí.

Pokračujeme pěšky 2km vodou a po skalnatých březích, otevírají se nám nádherné výhledy na okolní skály a děti se koupou v každé hlubší tůňce. Voda ač tekoucí je neuvěřitelně teplá a plná malých rybiček. Po 2km si dáváme pauzu ve stínu, děti dlouho nevydrží a jdou si hrát opět do vody. David viděl prvního hada, který zalezl pod kámen ve vodě, na kterém seděla Lenka. Cesta zpátky je rychlejší, ale stejně pěkná. Potkáváme občas místní, turistu v celém wadi ani jednoho. 

Na iOverlander jsme si našli místo na spaní na kopci ve wadi Mistal na protější straně silnice, tak jedeme, chceme tam dojet ještě za světla. Cesta údolím je asfaltová, ale jak uhneme stranou, jedeme zase po kamenité polňačce, ke konci cesty se zvedá do prudkého kopce s příkrými serpentinami, cesta vypadá, jakoby ji tam vyhrnula rolba, není nijak nebezpečná, přesto vzbuzuje respekt. Po několika km jsme na vyznačeném místě. Nad námi vysílač a na místě kamenitý plácek, fouká a je zima (21 st.C., jsme už odvykli). Nahazujeme péřovky a za chvíli už stavíme stany, vítr utichá, kolem všude jsou tmavé vrcholky okolních hor a vycházejí hvězdy. Těšíme se na ráno na krásné výhledy. Kolem projíždí jedno auto, když nás vidí, tak musí zastavit, aby nás pozdravil, ománec neumí nic anglicky, ale mile se usmívá a zase jede dál. Když naženeme děti do stanu, jdeme se projít kousek dál po silnici, jsme zvědaví, kde je ta vesnice, ke které má údajně vést tahle cesta (která ani není v mapách.cz), vidíme údolí 3 světýlka, tak možná to je ona, uvidíme ráno.