5.11. Praha - Istanbul - Muscat

V 11 hodin odjíždíme na Ruzyni. Nikdo si nevzpomíná že by zapomněl něco zásadního, snad jen že jsem zapomněla sklidit dýně, tak píšu prosbu Zuzce.

Odbavujeme zavazadla, od milé slečny se dozvídáme, že hmotnost zavazadel se nám v rámci rodiny sčítá, takže jsem si mohla odpustit tu hru s váhou a předáváním věcí z jednoho zavazadla do druhého. Ale není to pravidlo, záleží na letecké společnosti. Tahle informace se nám bude hodit na cestě zpět, protože váhu jsme nebrali a vrtalo mi hlavou jak to uděláme.

Let do Istanbulu je v pohodě, za dětmi sedí pár, který jede též do Ománu, tak si sdělujeme tipy. Děti si chvíli hrají, čtou a pak usnou. V Istanbulu máme 2 hodiny na přestup, příruční zavazadla jdou znovu do rentgenu a objevují to co prošlo na Ruzyni - Lenka a David si nechali v penále nůžky, sice jsem říkala, že vše ostré musí dolů, ale tohle jsem neodchytla. Nejvíc řve Aneta, trápí ji, že to vyhodí, že to třeba nedají chudým dětem nebo do školy. Co se dá dělat, snad se z toho alespoň poučí. Bohužel na letišti v Istanbulu prodávají jenom 0,5 litrové vody a děti mají lahve, co jsme napustili na Ruzyni už skoro dopité, kupujeme alespoň trochu v automatu. Příště musíme vzít velkou lahev. Druhý let do Muscatu je zpožděný o hodinu, čekáme ale už v letadle, je to celkem jedno, jestli přiletíme ve 3 nebo ve 4 ráno už nehraje roli.