Devátý den

Ráno jsme litovali výběr místa na spaní, nikdo nečekal, že by toto mohla být jedna z nejhorších nocí, co se týče hmyzu a další různé havěti. V mžiku jsme odlepili ospalé oči, zabalili auto a bez snídaně co nejdříve teror opustili.

Po příjezdu do nedaleké Tirany jsme se rozdělili na dvě skupinky po třech lidech, jedna skupinka si vyhlédla místní kostel a využili brzké vstávání a navštívili mši. Druhá skupinka, v čele se mnou, se vydala hledat kavárnu, kde nastartovala chuťové pohárky. Ke srazu jsme využili obrovské sedmipatrové obchodní centrum, ve kterém se nasnídal i zbytek výpravy.

Celé dopoledne jsme strávili v autě, jelikož nás čekal další hraniční přechod, opět do Kosova, kde v městě Prizren, druhém největším městě, vypátral Řízek výbornou doporučovanou restauraci ideální na oběd.

Kluci našli skvělé místo, kde si spočnout po jídle, tímto odpočinkovým místem se měl stát vodopád v Mirushi. Bohužel jsme se ale šeredně spletli, vodopád nikde, vyschnul. Dokonce jsme byli i tak naivní, že jsme vzali kotlík se všemi ešusy na případné umytí. Našli jsme proto další místo na smočení, ale znovu to skončilo naší prohrou. Béďovi a Fílovi to ale nedalo a přesto se vykoupali před zraky místních, i když jim voda nesahala ani po kotníky.

Nasedli jsme do auta a dojeli jsme na předem určené místo spaní v lese, těsně za černohorskými hranicemi. Mnohým se to nezamlouvalo, tudíž jsme poprvé za 9 dní postavili stan.

Maty