11. den Trip to Benelux
Dnešní ráno jsme započali za hranicemi Švýcarska v Německu. Po společné snídani jsme dočerpali zásoby vody v místním pítku a vyrazili jsme do Curychu. Menší problém ale...


Publikováno: 14.07.2026




















Po poslední noci ve stanech nás čekal menší zádrhel, chyběla snídaně. Zajeli jsme tedy jen k jezeru umýt ešusy od včerejší večeře a hned vzápětí vyrazili směr Neuschwanstein. Po cestě jsme ještě udělali strategickou zastávku v německém supermarketu Edeka, abychom k zámku nešlapali hladoví a nevrlí.
Výstup nahoru byl docela slušný krpál, ale námaha se stoprocentně vyplatila. Výhled z Mariánského mostu (Marienbrücke) byl naprosto dechberoucí. Tento můstek nabízí ten vůbec nejznámější pohled na pohádkový zámek bavorského krále Ludvíka II., který později posloužil jako předloha pro logo studia Walta Disneyho. Pro některé z nás, včetně mě, to byl ovšem solidní adrenalin, protože most se klene úctyhodných 90 metrů vysoko nad hlubokou propastí s vodopádem. S úlevou z pevné půdy pod nohama jsme pak nakoupili suvenýry a vrátili se k autu.
Čekala nás úplně poslední destinace celého tripu: Regensburg, neboli Řezno. Během jízdy se ale ozvala příroda, a tak jsme museli vyhledat nejbližší McDonald's, který zafungoval jako spolehlivá záchranná stanice. Než jsme se vrhli na památky, udělali jsme si ještě malou zajížďku za město. Béďa nás totiž lákal na vyhlášenou zmrzlinárnu. Těšili jsme se ale zbytečně, na dveřích nás přivítala cedule Montag Ruhetag (V pondělí zavřeno). Zklamaně jsme se tak přesunuli přímo do Řezna, píchli auto do garáží místního obchodního centra, kde jsme si pořídili alespoň rychlou svačinu.
Následovala poznávačka centra. Prošli jsme pár kostelů a samozřejmě nemohli minout gotickou katedrálu svatého Petra. Ta pro nás měla zvláštní význam, odpočívá v ní totiž Berthold z Regensburgu, což je neoficiální patron našeho minulého tripu. Kulturní okénko jsme nakonec završili návratem k autu, kde jsme v nákupním centru nabrali zásoby místního piva.
Pak už jsme jen vyrazili k Béďově rodině, která nám poskytla azyl pro úplně poslední noc našeho putování. U tety už na nás čekalo to nejlepší možné přivítání – obří pekáč vonících lasagní. Zmizely v cukuletu. Se spokojenými žaludky (a s vychlazeným místním pivem v ruce) jsme probírali ty nejlepší zážitky z uplynulých dnů a společným vzpomínáním jsme naše velké cestovatelské dobrodružství definitivně uzavřeli.
Maty
