8. den Trip to Benelux

Po strávené noci, kdy jsme nevěděli zda se Ricardo nahodou nevrátí a naštěstí nevrátil, posnídáme každý svoji z předchozího dne nakoupenou snídani a kolem stáda krav nasvalenych jako kdyby byly na steroidech na vedlejší pastvině vyrážíme směr letiště Charleroi.

Před desátou hodinou nastává nejsmutnější část naší cesty. Fíla nás opouští, je to tragické, ale musí to být, promoce volají. Šťastnou cestu Filo a neudělej zitra ostudu.

Po rozloučení přišlo nevyhnutelné rozhodnutí, kdo převezme po panu Pečlivém jeho prvořadé místo, no rád jsem se tohoto úkolu chopil a přesedl na místo spolujezdce. Tímto posunem se také přeformulovalo celé auto z formace vpředu byznys vzadu party na formaci všude párty, jelikož se i největší pařmen Tadík přesunul do středního pásma.

Po odložení našeho milovaného člena jsme se vydali na nákup, kam navigoval právě největší pařmen, bohužel jsme se několikrát ztratili, ale nákup nakonec dopadl a my se mohli posilnit nejen pivem, ale i dobrou svačinou.

Naše první výprava bez Fíli směřovala do Německa do Cách, města korunovací římských králů a oblíbeného sídla Karla IV. Po nekonečném projíždění všech pater parkovacího domu jsme dojeli až na rozžhavenou střechu, odkud jsme vyrazili prozkoumat toto starodávné město. Největším lákadlem byla zdejší katedrála Panny Marie vystavěná již na přelomí 8. a 9. století za vlády Karla velikého ve stylu Karolinské renezace, jakožto skoro-historik-bakalář, jsem tuto stavbu velice ocenil. Prastarou stavbu zpestřily i dva zlaté středověké relikviáře z toho jeden s ostatky přímo Karla Velikého. Následovala již jen místní gotická radnice a oběd fazolí na střeše parkovacího domu a už jsme to hnali zpět do Beneluxu, konkrétně Nizozemského města Maastricht s několika gotickými kostely a náměstím plným turistů důchodového věku, kteří se zde shromáždili, kvůli velkému opernímu koncertu. Před odjezdem jsme jeďte stihli z nutnosti zalít keře na něčí zahradě (uno cotora).

A nyní nás čekala nejstrastiplnější část naší cesty a to zdolat nejvyšší horu Nizozemska Vaalserberg s rekordními 323 metry nad mořem. Velehoru i rozhlednu na ni jsme statečně zdolali a pokračovali zpět do Belgie, navštívili jsme ještě pevnost a frčeli dál.

Roztomilé městečko La Meuse nás naprosto uchvátilo, pokochali jsme se, udělali si fotku a po vlastně velice krátké cca 15minutove zastávce frčeli na místo spaní k nádrži u města Neufchâteau. Po příjezdu nastal čas se rozdělit. Tři členové výpravy se rozhodli jít si zacvičit, dva si šli zaběhat a jeden bedlivě se sklenkou vychlazeného piva hlídal auto. Tyto náročné činnosti nás následně přiměly jit se smočit ve zdejší přehradě, voda po několika dnech absence byla velice příjemná. U večeře, kde za oběť našeho hladu padly vepřovky, jsme napínavě sledovali fotbalový zápas popíjejíc chmelový mok přitom. Již nás čekal jen spánek ve stanu.

Dobrou noc.

Hanz