7. den Trip to Benelux

Já jsem bohužel musel náš tripík předčasně opustit, z důvodu mých promocí. A toto byl můj poslední celý den, a tak jsem dostal na starost jeho zápis. Nicméně ani promoce mě od účasti na tripu neodradili. A hrozně jsem si celý trip užil.

Poslední den byl parádní. Začali jsme ho na belgickém venkově po dlouhé a klidné noci, proloženou krátkou návštěvou komára, krátká návštěva protože skončila krvavým flekem. Naposledy jsme využili místní stolek na snídani. Při balení auta jsme zjistili jednu nemilou věc, každý jsme si v Holandsku koupili jeden čerstvě udělaný, smradlavý dřevák. Po nočním větrání, pro zbavení smradu, ale jeden dřevák zmizel. Ani hluboké pátrání nepomohlo, bez dřeváku jsme tedy pokračovali směr Gent.

Zde jsme pod vedením Hanze začali procházku historickým centrem. Procházka byla brzy přerušena, ozvala se biologická potřeba. Hanz, jako skoro-biolog-bakalář to pochopil. Navštívili jsme místní kavárnu, která nabízela výběrovou kávu společně s dvěma záchody. Já jsem si pro ně připravil třídenní trest, protože jsem v Amsterdamu, po návštěvě kebabu, cítil častější potřebu. Jeden kousek černého uhlí ji na tři dny zastavil, nedoporučuji to zkoušet. Druhá polovina snědla předchozí den toust pomazaný majonézou. Ten toust zažil českou republiku a slavil necelý týden. Tedy kavárna dostala nálož, vyhráli jsme 7:0.

Pokračovali jsme tedy v návštěvě historických památek, navštívili jsme dvě místní katedrály, viděli kradeného draka a prošli se po nábřeží. Svojí cestu po Gentu jsme zakončili unikátním českým výrobkem: májkou.

Při obědu v garážích Béďa objevil místní záchod, který se nacházel v prvním patře našeho parkoviště. S radostí jsme se s Hanzem vydali ho také hledat. Tímto způsobem se nám podařilo asi třikrát zabloudit v labyrintu parkoviště, objevit 4 různé východy ven, ani jeden nefungoval. Na pátý pokus jsme úspěšně našli fungující výtah, který nás odmítal odvést do 1. patra. Po chvíli snažení jsme zjistili, že nás tento výtah může odvést pouze do přízemí a na parkoviště. Najednou, ničeho nic nás tento výtah začal unášet do nejvyššího patra, protože si ho někdo z tohoto patra přivolal. Úspěšně jsme tedy zde vystoupili. Zde jsme zjistili, že jsme v otevřené kanceláři, kde na nás pět místních pracovníků podezřele kouká. Zapluly jsme opět do výtahu, kde jsme zjistili, že si ho opět nepošleme nikam a musíme počkat až si nás někdo přivolá. Naštěstí jsme nemuseli čekat dlouho a výtah nás poslal do prvního patra, odkud nás přivolal Vojta. Odsud zpátky jsme se dostali díky hodné paní, co nám třem pomohla dostat se dolů. Náš výlet na záchod bohužel skončil nezdarem. A já stále nevím, jak se Béďa na ten záchod a zpátky dostal.

Po této strastiplné cestě Fildy promočníka jsme pokračovali do Bruselu. Bohužel jsme zjistili, že Brusel má přísnou a širokou bezemisní zónu a naše auto ji nesplňuje. Tak jsme dobyli Brusel pěšky. Podívali jsme se na Atomium, evropský parlament, královský hrad, šmouly, Tintina, čůrajícího chlapečka, holčičku, palác Justice, zlaté náměstí, a následně jsme zapluly do místní restaurace, kde jsme ochutnali lokální kuchyni. Napapkaní jsme doprošli zbytek města až jsme objevili vynikající obchůdek s belgickými pralinkami. Mňam.

Po této delikátní ochutnávce jsme se vrátili k autu a pokračovali jsme k Waterloo. Obsadili jsme obchodní dům a následně pokračovali k památníku bitvy, kde Francouzi dostali vylágoš. Bohužel památník měl zavřeno a nebylo to Srbsko, kde po zavíračce pouze přestanou vybírat vstupné, měli zde plot… Nicméně hlavní věci jsme viděli zvenku, a tak jsme mohli pokračovat k našemu místu přespání. Zde jsme podobně jako spojenecká vojska naložili Francouzům, tedy chci říct pěti litrům francouzské polévky.

Při chystaní na spaní mi Hanz zničehonic začal koukat do mé taštičky se dřevákem a našel tam dva dřeváky. Tím se vyřešila záhada dřeváku a už opět máme kompletní smradlavou sadu. Myslím, že mi ho tam někdo podstrčil.

Současně nás navštívil vlk samotář, konkrétně Hanze. Jako lék jsem mu já zdravotník a doktor předepsali ohnivou mast a dezinfekci. Při aplikaci a následně po ní si trošku hodně stěžoval na pálení zadnice, nicméně ráno ho vlk opustil.

Po příjemném večeru, kdy jsme se začali chystat do postele, nás navštívil místní, 15-letý řidič dodávky s pracovním názvem Ricardo z Madagaskaru. Popřál nám pěknou noc, a pokračoval dál k sobě domů. Myslím, že si nás již ráno nepamatoval.

Toto je k mému poslednímu dni všechno, další den jsem se s posádkou auta rozloučil a letecky se přesunul na mé promoce. Chlapci šťastnou cestu a užijte si zbytek tripu.

Fíla

PS: Následující část nebyla inspirována žádnou existující písní: https://youtu.be/LcKdTeEklRA?si=zaOp3_J1zHgQBDpI

Vzhledem k tomu, že jsem celou cestu byl řidičův spolujezdec, tak mě někdo bude muset nahradit. A spolujezdec, tvrdý chleba má.

Já sednu do auta a mapu si beru,
navigovat Béďu a držet se směru.
Musím znát vejšku auta, rychlost, co platí,

ať se nám auťák pod mostem nezvrátí.
Sledovat radary a benga někde v houští,
cyklisty, stopařky na dálniční poušti.
Oči musím mít všude, dopředu i dozadu. Dávat pozor na cestu.
Jo, spolujezdec, ten tvrdej chleba má.

Hledat nám parkování, hlídat auťák,
kavárnu, záchod a schovat dřevák.
Bezemisní zóny hlídat jak ostříž,
abychom neměli s placením potíž.
Finance sčítát a hlídat nám kasu,
účtovat, platit, to sežere času.
Dělám pokladníka a rozhoduju o všech nákupech.
A tak vám říkám: spolujezdec, ten tvrdej chleba má.

Vařím všem jídlo a ukrojit chleba,
myju nádobí, to je furt třeba.
Hledám vodu, a vařím kávu,
plánuju památníky a taky dopravu.
Jsme pojízdná cestovka, včetně cesty přímo do města a spánku na travníku k tomu.
Jó, spolujezdec, ten tvrdej chleba má.

Náladu v posádce na výši držím,
hladinku alkoholu bedlivě střežím.
Krmit, napájet řidiče musím,
ochutnávat, tak taky to zkusím
Někdo v tom autě musí mít čistou hlavu. A když se v autě rozleje pivo, hádejte, kdo to uklízí.
Jo, spolujezdec, ten tvrdej chleba má.

Zavolat ženě, vícekrát denně,
uklidnit situaci, mluvit k ní jemně.
Ošetřit rány a vést s sebou léky,
předepsat dezinfekci, ulovit vlky.
Samo sebou musím zůstat střízlivej, abych mohl případně střídat za volantem...
Ale ruku na srdce, ne že by to náš Béďa někdy potřeboval.
Jo, spolujezdec, ten tvrdej chleba má.