18.11. Wadi Damm, Beehive tombs Al Ayn, As Sulayf u Ibri

Budím se kolem 5. hodiny ráno, nad wádím je nádherná hvězdná obloha, je vidět i Velký vůz, který večer marně hledáme, stojí na oji v poloze v jaké u nás vidět není. Chtěla bych si to vyfotit, ale chce se mi ještě spát. Ráno balíme a jdeme na výlet do kaňonu wádí Damm. Charakter kaňonu je zase úplně jiný, než jsme dosud viděli v jiných wádích, stěny jsou skalnaté, ale jsou tu výrazné terasy, po kterých se dá jít. Nejdříve se dá jít podél vody, ta pak ale čím dál častěji teče mezi skalami, tak jdeme po skalách a kamenitých březích. Nakonec přicházíme ke krásnému jezírku s vodopádem, kde se koupeme. 

Při návratu zpátky jdu poslední kus cesty od přehrady po falaji, pod převisem je ománská rodinka, děti zbaběle seskakují z falaje dříve, aby nemuseli kolem nich, mně je to blbé, tak pokračuji a zdravím je. Stávám se tak obětí ománské pohostinnosti, okamžitě dostávám kávu, spoustu datlí, papáju, banány, ptají se, jestli jsem už snídala a když řeknu že ano, tak prý mohu obědvat. Zachraňuje mě jen to, že říkám, že musím za rodinou. Snažím se alespoň zmenšit množství datlí, které mi dávají, ale jsou neoblomní "Oman full of datlí". Kromě ovoce dostávám i tradiční ománský dezert, hádám, že je z datlové pasty, koření a oříšků. U auta se dělíme o nadílku s dvojicí českých turistů, které jsme potkali ve wádí a ti nám vykládají, že včera šli kolem ománské svatby a též byli pozváni jako vzácní hosté a nosili jim tolik jídla, že to nebylo možné sníst. 

Dnes se chceme vydat na jih, ale ještě je tu pár zajímavostí. Hned kousek dál ve stejném údolí je na malém kopci skupina úlových hrobek datovaných do doby bronzové 3000 let BC (Beehive tombs Al Ayn), projíždíme neohroženě wádí, parkujeme pod kopcem a jdeme se projít ke hrobkám, je krásné světlo a výhledy do údolí. Tohle místo a i další zastávku máme jako tip od Tomáše (bývalý vedoucí oddílu, kam jsme kdysi chodili), místo je na seznamu Unesco, ale velkou reklamu ani dobrý přístup nemá. 

Po krátké zastávce pokračujeme k Ibri, na jejím kraji je zřícenina hliněného hradu As Sulayf. Vystupujeme na parkovišti a hned se u auta objevuje místní Ománec, čeká na nás a hned nás vede ke komplexu a začíná špatnou angličtinou vykládat. Jsme z toho trochu rozpačití, ale stejně nemáme na výběr. Stále si chce brát můj foťák a fotit nás bez nadsázky úplně se vším. To nás nebaví a tak po té, co mi omastí prsty čočku, tak už mu foťák nepůjčuji a fotíme jenom děti (a jenom občas, jinak bychom tam byli ještě dnes). Procházíme podhradí a u hlavní brány vysvětluje, že hrad se zavřel ve 14:30 a otevírá se až ráno 7:30. Ale že mimo tenhle čas... se chodí dovnitř támhletou dírou ve věži. Prolézáme dírou, věží a na konci je velký schod kudy musíme děti vytáhnout. Docela by mě zajímalo, jestli tudy tahá i důchodce, kterých tu cestuje nejvíce. Začínáme být opravdu rádi, že nás ulovil, protože sem bychom se jinak nedostali. Hrad je v rekonstrukci, některá místa jsou již opravená a osvětlená, ale hodně práce je tu ještě čeká. I náš průvodce tu na opravách pracoval. Evidentně to tu dobře zná, ukazuje nám každý nápis vytesaný na kameni, každého netopýra a vykládá co k čemu sloužilo. A nutí nás všechno fotit :-D, má přesně vytipovaná místa odkud co vyfotit. Nicméně, když nechceme fotit úplně všechno, nebere si to osobně, prohlásí welcome! a jdeme dál. Na hradě jsme přes hodinu, s příchodem na parkoviště se opět setmí, ptáme se průvodce kolik chce, říká si o 10 OMR, spokojeni jsme všichni. 

Trochu děti opláchneme z kempingové sprchy, dáme čisté oblečení a pojedeme na noc do pouště, čeká nás přejezd cca 900km, tak dojedeme kam zvládneme a pak zakempíme. Nechceme ztrácet čas vařením, tak přemýšlíme kde sehnat něco k jídlu. Oblíbené trio rohlík, laban, zmrzlinu jsme měli už k obědu a děti moc jiného místního nejedí (i do kuřecích stripsů dávají do obalu koření). Nakonec objevujeme pizzerku a obyčejná Margarita to zachraňuje.

Děti usnou prakticky hned a my jedeme po rovné silnici a představujeme si v té tmě poušť. Někde před půlkou cesty kolem půlnoci odbočujeme na vedlejší silnici (ujetý písek) kolmou na hlavní a po pár km stavíme hned u cesty stany. Za celou noc nejelo nic kolem.