19.11. Přejezd Rub Al-Chálí, první duny

Když na poušti vyleze sluníčko, tak vás světlo vyžene ze stanu dřív než teplo, v noci bylo kolem 20st., takže příjemný chládek. Děti využívají všudypřítomného písku i když tady je spíše kamenitý. Balíme a pokračujeme v cestě. Konečně vidíme o co jsme včera v noci přišli. No o moc ne, poušť je kolem dálnice plochá, bez dun, jen občas ji zpestřuje množství elektrického vedení. Rub Al-Chálí je poušť s největší souvislou písečnou plochou na světě (na Sahaře jsou rozsáhlé skalnaté části), ale i tady je po okrajích pouště tzv. flat desert, čili pustá, písko-kamenutá plocha bez dun. 

Najednou vidíme stát u cesty několik aut. Něco tam je? Ptá se Ota. Koukám do mapy.cz, je tam cesta k hranicím se Saudi, rychle nakukuji do iOverlanderu, tam nic, tak ještě geocaching.cz. Je tam keška u nějaké díry a na fotkách jsou i duny, tak to obracíme (to tady ani na dálnici není problém, stačí přejet pruh písku) a už kodrcáme po písčité cestě, je to 35km. Čtu listing, že v této oblasti je vysoko spodní voda, takže se tu daří i nějakým keřům a stromům a také za chvíli vidíme už první keře a stromy. 

Na wp nacházíme malé jezírko, no spíše louži a okolo je na písku sem tam solná krusta, což nám jen potvrzuje, že voda v jezírku je také slaná. Ke konci cesty už jedeme pískem, nejdříve jsme opatrní, ale malé kopečky navátého písku nejdou vždy objet, tak pomalu zjišťujeme možnosti auta. Zatím dobrý. Zastavujeme u velké oplocené díry, která je propadem, na jejím dně je také voda, věříme tomu, že slaná. Na cestě zpět se zastavujeme u velké písečné duny a děti bleskurychle šplhají na její vrchol. Líbí se jim to tak, že opomíjí vedro a chtěli by tu být celý den. Je tu krásně, ale pokračujeme zpátky. Jsme vděční za tuhle nečekanou odbočku, protože bez ní by byl přejezd pouště dost nudný. 

Další noc chceme spát v dunách u Ubaru, chtěli bychom tam ideálně být ještě za světla, abychom si užili západ slunce. Má to pár háčků. První je ten, že cesta, která je kratší a vybral ji google má naprosto príšerně vlnkovatý povrch, takže to je jakobyste jeli po vlnitém plechu. Místo 1h, to jedeme 3h rychlostí 25km/h a je to fakt peklo. Druhý háček je, že ty duny, co se zdály v mapě být hned u silnice, jsou po přiblížení od silnice 3km offroad jízdy pouští, takže nakonec kolem 22h stanujeme hned vedle "silnice". Naštěstí za noc projíždí jen 2 auta, jedno zastavuje, ptá se, zda nepotřebujeme pomoct nebo přespat u něj v domě, moc milé, ale my jsme spokojeni tady a děti už jsou uložené ve stanu.