3.12. Bandar Khiran a noční Muscat

Poslední ománské ráno snídáme s výhledem na kozy ve skalní stěně naproti stanu. Vracíme se wádím zpátky na hlavní silnici a po chvíli zastavujeme u Bimmah hole, velmi vyhlášená a turisty hojně navštěvovaná propadlina na jejímž dně je slané jezírko. Po 30 dnech podruhé potkáváme hodně turistů. V okolí propadu je udržovaný park, na dno díry vede schodiště a zatím se tu smí koupat. Udělám pár kroků ve slané vodě, a jedeme dál, těšíme se na moře. 

Vybíráme zkratku k moři do Al Khiran, a když zkratka, tak přece nepojedeme po asfaltu, jedeme přes hory. Nejdříve je opravdu pěkně uhlazená polňačka, jde jet i 80km/h, mohlo by to být tudy nakonec opravdu rychlejší. Kolem nás jsou krásné hory a údolíčka. Pro Otu zřejmě málo adrenalin, zkratku si ještě víc zkrátíme po cestě wádím. Tady už začíná opravdový offroad, projíždíme krásným údolím, v poslední třetině zkratky už raději prohlížíme cestu a odhazujeme větší valouny. Poslední část je zřejmě při deštích pod vodou, ale dnes je tu sucho. Chci se vrátit, dneska odlétáme a bojím se komplikací, Ota ale rozhoduje, že to půjde. Jdeme s dětma raději pěšky. Připisujeme si prvosjezd tohoto wádí a pokračujeme dál. (Dobře, prvosjezd asi ne, ale moc frekventovaná tahle cesta nebude.)

Za chvíli už koukáme na rezervaci Bandar Khiran. Je tu rozeklané pobřeží a řada ostrůvků. Sjíždíme velmi prudkou a hrbolatou cestu až na malou skalnatou plážičku, kde kotví pár lodí. Voda je průhledná a nejbližší ostrov je na dosah. Jdeme s dětmi šnorchlovat a konečně poprvé nafukujeme paddleboard, Lenka se bojí ryb, tak nakonec jezdí na něm. Jedeme na ostrov pro kešku, cesta na vrchol je prudká a suťovitá, ale jsme odměněni. Z vrcholu je nádherný kruhovitý rozhled na celou oblast. Cestou zpátky ještě šnorchlujeme s Anetou a Davidem u ostrova, odpoledne už se nikdo koupat nechce a tak sušíme a přebalujeme do letadla. Otravují nás místní kočky, když zjistíme, že nechtějí nic jiného než obyčejnou vodu, tak jim děti vyrábí mističky a dohlíží, aby se na každou dostalo. Přebalování po měsíci je nekonečné, zabalujeme do tašek i autosedačky a veškeré vybavení na stanování. Ještě se musíme zbavit místního vařiče, který nepovezeme zpět. Přichází chlápek k popelnici, zdraví nás a hledá, co by tam našel, dáváme mu vařič a i nějaké zbylé suché potraviny jako rýže, čočka, cukr a když vidím jeho nadšení přidávám i sušenky. Odjíždíme za tmy, nechceme tu zůstat poslední, některá auta měla problém vyjet, tak aby nás kdyžtak někdo vytáhl. Sice trochu plaveme, ale vyjíždíme na první pokus.

Do Muscatu je to kousek, nejdříve zastavujeme v Old Muscat, kde se projdeme ke sultánově paláci Al Alam a po okolí, vše je pěkně osvícené a je příjemný večer. Poslední zastávka je v rušném Muttrahu, jdeme se projít úzkými uličkami staré zástavby a procházíme trh, nakonec si dáme na pobřeží promenádě poslední shawarmu a už musíme na letiště. Projíždíme již známá místa, děti poznávají operu a Kábosovu mešitu.

Při předávání auta se nějakou dobu nepříjemně dohadujeme, chlápek si vybral jednu ze stovek šmouh na autě a tvrdí, že jsme to udělali my. Na 5 let starém autě je takových šmouh hodně, nevíme, proč si vybral zrovna tuhle, nejde ani pořádně vyfotit a není to něco, čeho jsme si mohli při přebírání auta všimnout. Nakonec volá šéfovi a říká, že se na to zítra šéf podívá a kdyžtak se nám ozve. Upozorňujeme ho ale, že jestli budou řešit neviditelný škrábanec, budeme řešit to, že nám dali na začátku jiné auto, že jsme na ně museli přes 2hodiny čekat a že auto, které nám předali mělo píchlou pneumatiku, což jsme museli sami řešit.

Je o 2 stupně méně, než když jsme přiletěli (26st.C) ale nám přijde, že je o dost chladněji, už jsme si zvykli na teplo, v Praze bude -8st.C. Je 22h a čeká nás noc na letišti, vůbec nespíme, každé 2 hodiny se musíme posunout dál. Odbavení zavazadel, pasová kontrola, gate. Letadlo má zpoždění, ale nic se nedovíme, jen sedíme na gate o hodinu déle. Kolem půl čtvrté děti postupně odpadají. David je nevzbuditelný, takže ho do letadla musí Ota odnést, holky se vzbudit musí, nedá se nic dělat. V letadle čekáme další čas než konečně dostaneme zelenou, ale to je jedno, v Istanbulu máme na přestup 4 hodiny, tak tam budeme kratší dobu.