17.11. Nizwa, Jabal Akhdar, Jabrin

Ráno je v Nizwě dobytčí trh a tak vstáváme v 6h. V Nizwě jsme po osmé hodině, na goat marketu vodí dokola kozy a krávy, zájemci nabízejí za kolik by koupili, když se částka prodávajícímu zamlouvá, je zvíře prodáno. Stíháme akorát závěr, trh začal už kolem půl sedmé ráno. Prohlížíme si ještě další části trhu, ovocný, s keramikou, suvenýry a další. 

Na parkovišti, které je ve wadi (na mapě to vypadá jakoby uprostřed řeky) si dáváme pozdní snídani a papáju, kterou jsme koupili na trhu. Jdeme se projít do staré Nizwy, jsou tu staré rozpadající se hliněné domy a úzké uličky, procházíme pár opravdu zapadlých průchodů. Z jednoho domu, před kterým jsme s dětmi chvíli stáli vychází stařenka a dává dětem bonbóny. Živě gestikuluje a něco se nám snaží sdělit, snažíme se uhodnout co, možná, že David vypadá jako Ota a Aneta jako já, ale asi to není přesné. Po chvíli to vzdává. V Nizwě je ještě známá pevnost, ale chceme dnes ještě vidět hrad Jabrin, tak nesmíme děti odvařit hned dopoledne. 

Jedeme do hor na Jabal Akhdar, "Zelenou horu", je tu ve výšce kolem 2000 m n. m. o cca 15 stupňů méně než v údolí a mají tu dostatek vody, což je ideální pro pěstování ovoce, zeleniny s koření. I dnes je tu pod 20st., zataženo a občas poprchává, dojde dokonce i na bundy, na cestě plné schodů se ale za chvíli zahřejeme. V horách na prudkých svazích tu jsou vesničky a terasovité zahrady, které jako schody pokrývají kopce až hluboko do údolí. Procházíme se z jedné vesnice do druhé, část cesty jdeme po funkčním falaji, dokonce tu je i "falajopád". Obdivuji pečlivost s jakou jsou některé zahrady obhospodařovány, níže v údolí už jsou políčka opuštěná, musela to být velká dřina chodit se vším tak hluboko po svahu. 

 Další zastávkou je Jabrin, dneska je dlouhý den, zastavujeme se v obchodě a kupujeme k obědu tradičně labany (kefírové pití), zmrzlinu a "rohlíky" - bílé nasládlé pečivo, něco mezi naším rohlíkem a vánočkou. Opět si uvědomuji, jaké u nás máme štěstí na pečivo a nechápu, jak je možné, že skoro po celém světě nic takového nemají. Na hrad Jabrin přijíždíme hodinu před setměním, je už příjemný podvečer, hezké světlo a na parkovišti jsou asi jen 3 auta, prohlížíme si hrad prakticky sami. Má mít nejkrásnější interiér a opravdu vnitřních prostor je tu výrazně více než na Nakhalu, hrad je též z nepálené hlíny, ale jinak jsou dispozičně hodně rozdílné. Nejzajímavější je sklad datlí, na zemi jsou drážky, kterými odtékal datlový sirup, který se z datlí lisoval jejich vlastní vahou při skladování v pytlích. Datlový sirup používali i při boji, když ho lili vařící na hlavu nepřátelům dobývajícím hlavní bránu. Na vrcholu hradu je několik vyhlídkových plošin, kde sledujeme západ slunce. Opět se setmí během pár minut jako mávnutím proutku, na hradě fotíme ještě za světla a z parkoviště už odjíždíme za tmy. 

Jedeme do wádí Damm, kde máme vytipované tábořiště podle iOverlanderu. Přijíždíme kolem sedmé a už tu někdo táboří, ale Ota to bere wádím na frajera až nejdál, jak to wádím jde a zastavujeme u skalního převisu, kterým protéká falaj tekoucí z nedaleké přehrady. Stany stavíme na dně wádí v drobných kamínkách, vaříme večeři a jdeme brzo spát.