12.11. Wakan, pevnost Nakhal, hot spring

12.11. Budíme se po sedmé a fotíme panoramata a východ slunce, po chvíli projíždí kolem nás zpátky náš noční známý a zve nás na kávu, balíme a jedeme po prašné cestě dál směrem kde v noci byla vidět světla. Cesta dolů se nám zdá ještě prudší než včera nahoru, občas jsou terénní zlomy, kdy si nevidíme ani pod kola. Něco jako, když se na lyžích blížíte hraně černé sjezdovky. Zjišťuji, že když natáčím video, že se nebojím, skrz telefon ta cesta nevypadá vůbec prudká. Otevírají se nám výhledy na druhou stranu hřebenu. Přijíždíme k staré usedlosti, už nás čekají, ve stínu vedle domu nás zvou na velkou rohož. Náš známý a ještě jeden mladík si sedá s námi. Dostáváme černou kávu a misku kořeněných datlí, přispíváme ománskými sušenkami, kolem chodí babička, která hlídá malé batole, pak místo něj přivede asi 3letou holčičku, sedí opodál, když na ní mávám, ať si sedne k nám, tak odmítá, nevím jaká tu platí pravidla. Babička navádí děvče, aby nás pozdravila, ale stydí se, dávám jí balíček sušenek, plaše si je vezme, ale má radost. Babička nám přinese ještě jablka, to je tady vzácnost, tady nerostou, tak nabádám děti, ať jen ochutnají. S pomocí translatoru a slovníčku si povídáme s muži, jsou veselí a všemu se smějí. Žije tu jedna širší rodina, 20 lidí, z toho 10 dětí, školu mají v údolí za kopcem, vodu berou z wádí. Kolem nás pobíhají barevné kozy. Když vyčerpáme témata, tak se zvedáme s dotazem, zda jim můžeme za kávu zaplatit, opět je to srdečně rozesměje. Odjíždíme směr Wakan. Jsme rádi za tuto jedinečnou příležitost potkat se s místními lidmi, jsou velmi milí, překvapivě pozvou cizí lidi i když neumí víc než pár slov anglicky. 

Cesta zpátky už nám nepřipadá tak děsivá, asi si zvykáme. Jedeme do vesnice Wakan, která je ve svahu nad údolím, nevím co tu čekat, ale mám ji na seznamu míst, kam jezdí Kudrna, tak něco tam bude, podle mapy je nad městem vyhlídka. Parkujeme na parkovišti, úplně sami. Je tu informační cedule s turistickými trasami po okolí, většina je obtížností mimo naše možnosti. Vydáváme se po značené cestě středem vesnice vzhůru na kopec. Všude jsou cedule, že se máme chovat ohleduplně a neodhazovat odpadky, což je obzvláště vtipné, když uvážíme, že odpadky odhazují právě Ománci a to úplně všude. Kdekoliv piknikují, zůstane po nich příšerný bordel. Jdeme po schodech vzhůru, kolem jsou zavřené stánky, evidentně jsme tu ještě před sezónou, celou cestu nahoru nepotkáme ani turistu (a ani jeden odpadek). Kolem nás jsou terasovité zahrady se stromy i zeleninou, jsou zavlažované důmyslným systémem aflaji - vodních kanálů, který rozvádí vodu shora dolů. Z hlavní tepny odbočují kanálky do zahrad, to kam voda poteče se reguluje pytly a kamením, které zahrazují spojky. Z vyhlídky se vracíme zpátky dolů. Jedeme do Nakhal, Lenka se už 2 dny těší na horký pramen. Je všední den, tak je tu pár místních, parta Němců zrovna odjíždí. Teče tu z wádí teplý potok a do něj přitéká ještě cca 40 st.C horký pramen. Děti se koupou v pramenu i v řece, nám stačí máchat si ve vodě nohy a nechat si je oždibovat rybičkami. 

Další zastávkou je pevnost Nakhal, podle recenzí se několik let opravovala a otevřeli ji nedávno. Na parkovišti skoro nikdo není a do hradu nosí promítací techniku, evidentně se tu něco chystá, ale pouštějí nás dovnitř bez připomínek (od 7let 2 OMR/osobu). Procházíme rozsáhlý komplex, nízké podvečerní sluníčko hrad hezky osvětluje, v interiérech toho moc není, vystavená keramika, Davida zajímají kanóny. Na jednu věž se dá vylézt po netradičním žebříku. Nevíme co se tu chystá, ale Lenka by to moc chtěla vidět. 

Bližší se soumrak, tak se rozhodujeme vrátit na naše tábořiště do wádí, je to cestou a nemusíme za tmy hledat nic nového. Dokupujeme pečivo, vodu a laban (místní kefír), Ota jede natankovat nádrž. Vedle pumpy je pnneuservis tak nechává kontrolovat pneumatiku, která nám od začátku trochu uchází. Opravdu je tam malá díra, Bangadéšan ji opravuje, celá akce stojí neuvěřitelný 1 OMR (60Kč), dáváme mu dva, je viditelně rád. Cestou se ještě zastavujeme u vodárenské věže dotočit vodu do sprchy, ze které pak nejvíce umyváme nádobí (koupeme se ve wádí), je tu 6 kohoutků a potkáváme tu hodně místních s kanystry. Naše místo ve wádí je volné, tak stavíme stany. Děti už ví, co je potřeba, tak si staví stan samy, já zatím vařím rýži k večeři.