Mufasafari (il cast del Re Leone vive)
Jambo Jambo Anche oggi il cast del Re Leone si è presentato in tutta la sua bellezza. Sembra impossibile scegliere un numero di foto. Alcuni importanti spunti della giornata di...


Pubblicato: 09.08.2023









Poiché la nostra guida ha scoperto che avevamo effettivamente prenotato sei e non tre giorni di safari, siamo stati 'trasferiti' in un'altra auto. Questa volta abbiamo potuto dormire di più, ci siamo dovuti alzare solo alle 7 del mattino. Per fortuna, il nostro nuovo gruppo era fantastico! Era composto da una coppia francese e da una coppia australiana che sta facendo un viaggio intorno al mondo, insieme al padre quasi settantenne dell'australiano. Il viaggio, quasi di 9 ore (secondo la guida, il tempo di viaggio è '4 o al massimo 5 ore'), è volato molto più in fretta. Quando siamo arrivati e abbiamo guardato Google Maps, però, ci siamo resi conto che dovevamo praticamente tornare indietro per quasi tutta la distanza per arrivare al prossimo parco nazionale. Mamma mia. L'entusiasmo, ovviamente, era un'altra cosa. Tuttavia, nel gruppo siamo riusciti a rallegrare i nostri animi, o come ha già detto un famoso poeta (non sono più sicuro di chi fosse, se Goethe o Schiller): 'Prendi una birra, ti sentirai meglio.' Abbiamo trovato un bar nella città di Nukuru, dove ci siamo ripresi dal lungo viaggio e contemporaneamente abbiamo cercato di dimenticare l'imminente viaggio di 9 ore. La sera, quando volevamo tornare, ha iniziato a piovere. Sette muzungu (bianchi) in maglietta e sandali e, ovviamente, senza ombrello, sotto una pioggia scrosciante è stato un grande evento per i tanti curiosi kenioti. Per mettere il tutto un po' in prospettiva: i kenioti indossavano pesanti giacche invernali, berretti di lana e, ovviamente, pantaloni lunghi.
Il giorno successivo siamo partiti alle 6 di mattina per un breve safari nel parco nazionale vicino a Nakuru. Anche se è stata solo una visita molto breve, è stata comunque molto interessante e ci ha offerto non solo una vista spettacolare su numerosi scimmie e fenicotteri, ma anche sull'ultimo animale della Big 5 che non avevamo ancora visto: abbiamo potuto osservare quattro rinoceronti neri da molto vicino. Poi siamo partiti per il lungo viaggio verso il prossimo parco nazionale. Questo si è già ritardato all'inizio, poiché il nostro autista ha prima guidato per un po' nella direzione sbagliata. Quando se ne è accorto, ha semplicemente girato in mezzo all'autostrada, come si fa normalmente. Ovviamente, non era ideale dal punto di vista della sicurezza era la cintura di sicurezza rotta sul sedile centrale nell'ultima fila. Una forte frenata avrebbe significato che Nathu sarebbe volato di due metri e si sarebbe schiantato contro una barra di metallo. Due ore dopo, abbiamo dovuto già dire addio al nostro gruppo preferito. Ma per fortuna incontreremo di nuovo la troupe australiana a Zanzibar.
Il nostro nuovo gruppo non è così interessante. È composto da cinque cinesi, ognuno dei quali ha con sé tre bagagli, quindi ci troviamo stipati come sardine con tutto il bagaglio nell'auto safari. Inoltre, parlano solo cinese. Di conseguenza, il viaggio ci sembra molto più lungo e si ritarda sempre di più. Ad esempio, perché il nostro autista si è dimenticato di portare dei soldi per pagare il pedaggio autostradale. Il fatto che, nonostante le strade dissestate, si possa andare in bagno solo ogni 4 ore circa non rende le cose più facili. Beh, almeno ora c'è anche una cintura di sicurezza sul sedile centrale. Quando siamo arrivati al campo dopo più di 12 ore, il proprietario ci ha detto che non ha una camera per noi. L'organizzazione del safari non ci ha registrato. Questo spiega anche tutti gli altri problemi che abbiamo avuto e i continui cambi di gruppo. Ora abbiamo ricevuto una camera molto piccola e non pulita come sistemazione d'emergenza. Dopo una giornata così lunga, non è la migliore notizia, ma è normale che molte cose vadano male durante i viaggi.
___________________
Protože náš průvodce zjistil, že jsme si ve skutečnosti objednali šest a ne tři dny safari, byli jsme 'posláni' do jiného auta. Tentokrát jsme si mohli přispat, nemuseli jsme vstávat až v sedm ráno. Naštěstí byla naše nová skupina skvělá! Tvořil ji francouzský pár a pár z Austrálie, kteří právě cestují po světě, a také téměř sedmdesátiletý otec Australana. Téměř devítihodinová cesta (podle průvodce je doba jízdy '4 až maximálně 5 hodin') utekla mnohem rychleji. Když jsme však dorazili na místo a podívali se na Google Maps, zjistili jsme, že budeme muset jet téměř celou cestu zpět, abychom se dostali do dalšího národního parku. Mamma mia. Nadšení tam ovšem vypadá jinak. Ale ve skupině jsme dokázali docela dobře rozveselit své temperamenty, aneb jak říkal už jeden slavný básník (už nevím, kdo to byl, jestli Goethe, nebo Schiller): 'Dejte si pivo, bude vám líp.' A také jsme si říkali, že když si dáme pivo, bude nám líp. V městečku Nukuru jsme našli bar, kde jsme se zotavili z vyčerpávající jízdy a zároveň zkusili zapomenout na nadcházející devítihodinovou cestu. Večer, když jsme se chtěli vrátit, začalo pršet. Sedm muzungu (bílých) v tričkách a sandálech a samozřejmě bez deštníků v lijáku bylo pro mnoho zvědavých Keňanů velkým zpestřením. Keňané měli na sobě tlusté zimní bundy, vlněné čepice a samozřejmě dlouhé kalhoty.
Druhý den jsme vyrazili v 6 hodin ráno na krátkou projížďku do národního parku poblíž Nakuru. Přestože to byla jen velmi krátká návštěva, stála za to a poskytla nám nejen skvělý výhled na četné opice a plameňáky, ale také na poslední zvíře z Velké pětky, které jsme ještě neviděli: z velké blízkosti jsme mohli spatřit čtyři černé nosorožce. Pak jsme se vydali na dlouhou cestu do dalšího národního parku. Ta se zdržela už na začátku, protože náš řidič nejprve chvilku jel špatným směrem. Když si toho všiml, jednoduše se uprostřed dálnice otočil, jak se to dělá. Co ovšem také nebylo ideální z hlediska bezpečnosti, byl nefunkční bezpečnostní pás na prostředním sedadle v poslední řadě. Prudké brzdění by znamenalo, že Nathu poletí dva metry a narazí do kovového sloupu. O dvě hodiny později jsme se museli rozloučit s naší oblíbenou skupinou. Ale naštěstí se s australskou skupinou znovu setkáme na Zanzibaru.
Naše nová skupina už tak pohodlná není. Tvoří ji pět Číňanů, kteří mají každý s sebou tři zavazadla, takže v safari autě sedíme namačkaní jako sardinky se všemi zavazadly. Také mluví pouze čínsky. Promptně se nám cesta zdá mnohem delší a znovu a znovu se dost zdrže. Například proto, že si náš řidič zapomněl vzít s sebou peníze na zaplacení dálnice.
Skutečnost, že navzdory rozbahněným silnicím můžete jít na záchod jen zhruba každé 4 hodiny, vám to nijak neulehčuje. Alespoň že na prostředním sedadle je teď bezpečnostní pás. Když jsme po více než 12 hodinách dorazili do kempu, majitel nám řekl, že pro nás nemá místo. Organizace safari nás nezaregistrovala. To také vysvětluje všechny ostatní problémy, které jsme měli, a výměny ve skupinách. Jako nouzové ubytování jsme nyní dostali velmi malý, neuklizený pokoj. Není to nejlepší zpráva po tak dlouhém dni, ale při cestování se zkrátka stávají různé nepříjemnosti.
