Tokio - 2. den

Zatímco včera jsme se pohybovali hlavně ve staré a poměrně klidnější části Tokia, dnešek patřil modernímu novému Tokiu ve čtvrti Šinjuku.
Jako první jsme navštívili rozlehlý chrám Meiji-jingu, hlavní chrám celého Tokia. Chrám je obklopený rozlehlým lesem. Po celém prostranství byli lidé, kteří psali na dřevěné destičky svoje modlitby, které se věšely vedle chrámu a které se pak čtou při mši.
V chrámu jsou také barevné sudy se saké, které tvoří téměř celou stěnu. Díky japonským nápisům to vypadá opravdu efektně.
Pak už byl čas vydat se do moderního města. Prošli jsme okolí kolem parlamentu, kde jsou opravdu budovy až do nebe. Potkali jsme po cestě japonské manažery s kufříky, o kterých se říká, že pracují až do naprostého vyčerpání.
Další naše kroky vedly do místa, kde se nachází mrakodrapy, které připomínají hlavu Godzilly. Měli jsme štěstí, už se setmělo, a každou hodinu v celou Godzilla začne chrlit plameny.
Pak jsme se vydali do nedaleké uličky, kde jsou snad nejmenší restaurace a stánky na světě. Jí se úplně venku, všude jsou jen centimetry na projití. Našli jsme jeden úžasný stánek, kde byli jen místní. Jídelní lístek byl hlavně v japonštině, na místa u „baru“ se vytvořila fronta. Sotva jeden člověk odešel, na jeho místo dosedl další a dostal jejich vyhlášené jídlo – misku polévky, silného vývaru s nudlemi a tempurou. Tempura je osmažená směs v těstíčku, v nejrůznějším obsahu, tahle byla se zeleninou. Jídlo chutnalo výborně a opravdu i po našem odchodu už stála fronta na místa.
Pak jsme se vydali na nejrušnější křižovatku na světě – bylo to asi 5 přechodů pro chodce do všech směrů, každý v šířce několika desítek metrů. Když skočila zelená a davy se daly do pohybu, nastala smršť, přesto vzorně uspořádaná v obou směrech.
Procházeli jsme i uličky kolem a nestačili jsme se divit – všechny ty nápisy, neony, davy lidí… Zpátky jsme jeli metrem, které je zážitek samo o sobě. Všichni seřazení už před nástupem a jezdí každé 2 minuty!