Japonsko a sakury - 12-13. den

Nápad vyrazit do Japonska v zimě jsme dlouho zvažovali. Prece jen nás nejvíce lákala myšlenka spatřit Japonsko se rozkvetlými stromy, jak je často zachycují na fotografiích. Zároveň jsme si ale byli vědomi, že cestování "mimo sezónu" přinese své výhody, jako například to, že se vyhneme davům turistů, kteří každoročně v období sakur do Japonska přijíždějí. Během plánování jsme však zjistili, že už na začátku února je možné některá místa vidět v plném květu. Jedním z nich je oblast Izu, poloostrov vzdálený asi hodinu jízdy vlakem od Tokia.
A tak jsme na zpáteční cestě z Tokia navštívili poloostrov Izu. Prvním městem, které jsme si vybrali, byl Atami. Toto menší město, ležící přímo na trati Shinkansenu z Kjota, je považováno za vstupní bránu celého regionu. Atami se nachází na břehu moře a celý poloostrov Izu je přezdíván "japonské Středomoří" díky podobnosti místního klimatu s tím středomořským. Teplejší počasí, krásně modré moře a množství citronovníků a pomerančovníků dotvářejí tuto idylickou atmosféru. Atami nás přivítalo nádherným počasím. Hned jsme se vydali do města, kde na promenádě, podél řeky, přišel náš hlavní cíl – rozkvetlé sakury. Květy byly opravdu úchvatné. Někteří lidé pod nimi měli oblečení ladící s květy, což vytvářelo kouzelné scenérie – růžové odstíny ve všech variantách. Stromy v plném květu se táhly v dlouhé řadě až k moři. Byla to nádhera. Přišli jsme až k pláži, která byla rovněž okouzlující. Vyfotila jsem další fotografie, sakury kvetly i na promenádě u moře. Večer jsme zašli na ramen, tentokrát jsme dostali jídelní lístek pouze v japonštině. Naštěstí jsme použili Google překladač. Nedokážu si představit dobu, kdy toto nebylo možné – turisté si tehdy asi vybírali pokrmy naslepo.Další den
Druhý den jsme se vypravili přímo do města Kawazu, které dalo sakurám své jméno. Cesta vlakem z Atami trvala asi dvě hodiny, už to nebyl rychlovlak Shinkansen, ale regionální vlak. Vlak nás informoval o tom, že během cesty budeme mít krásné výhledy na přilehlé ostrovy, které byly na mapě vyznačené. Výhledy na širé moře byly opravdu ohromující. Dojeli jsme až do Kawazu, kde se po celý únor koná sakurový festival. Tentokrát se však květy objevily o něco později. Sledovali jsme situaci a na začátku února ještě sakury nekvetly, ale teď už začínaly. Bylo to úchvatné – kolem řeky se táhla tříkilometrová alej, obě strany byly hustě porostlé sakurami. Prošli jsme celou alej. V rámci festivalu jsme ochutnali všechno, co mělo spojitost se sakurami – sakurovou zmrzlinu, sakurové palačinky, růžové koláčky z rýžové mouky, sakurové drinky… Prostě vše bylo inspirováno těmito krásnými květy. Prodejci, stánky, dokonce i hlídači na parkovištích – všichni byli v růžové.
Nestačili jsme se divit, strávili jsme v Kawazu celý den. Po celém dni na nohách nás přivítalo slunečné počasí, a tak jsme si na závěr dne našli i onsen – horský pramen pro poutníky, kde jsme si ulevili nohy. Horké termální prameny jsou v oblasti Izu typické.
Poté už byl čas znovu nastoupit do vlaku a vyrazit zpět do Tokia. Přijeli jsme až v noci a nechtěli věřit tomu, že nás už zítra čeká poslední celý den v Tokiu.