9.11. Výlet mořem na ostrov

Kolem 6.h ráno nás budí déšť, přesně podle předpovědi, takže nejsme překvapeni, jen zavíráme stany. Dost ale fouká, tak se mi nedaří spát, po nějaké chvíli se to přežene a najednou je 10h. Pořád ještě nejsme srovnaní s 3h posunem. Zato děti jsou vzhůru od rána, přeorali půlku písečného okolí a raději nás nebudí, abychom je nenutili snídat. Jediná stížnost je, že si je místní, co chodí okolo, fotí. Dáváme si snídani a plánujeme výlet na nejbližší ostrov, je to 0,5km mořem a při odlivu by to mělo jít projít pěšky. Low tide vychází na 13:37, chceme jít hodinu předtím a když se tam dostaneme, budeme mít 2h na návrat. Místní rybáři nám stále nabízí odvoz na ostatní ostrovy, ale odmítáme, chceme jít na tenhle s rozhlednou a pak se uvidí. Na špičce poloostrova se potkávají vlny ze dvou stran a zajímavě se prolínají, za odlivu je tu skoro klid, plašíme jen houfy krabů, kteří se schovávají v obnažených pobřežních kamenech. Voda je hodně teplá, sluníčko paří, jsem ráda, že jsem se před cestou osvěžila v oblečení, tak mě to chladí (koupat a sprchovat se v oblečení je tady úplně normální, "plavky" by měly zakrývat paže po lokty a nohy po kolena, teda u turistů, místní se koupají zahalení zcela). Děti se plácají ve vodě, my máme batohy, tak doufáme, že voda nebude víc jak do pasu. Pro jistotu ale máme doklady v loďáku. Je asi půl hodiny před low tide a vodu máme ne výše než po kolena. Na ostrově vedou kamenné schody až na vrchol k rozhledně, je tu množství odboček k altánkům, které byly ze dřeva a už je odnesl čas, i schody zespodu už ohlodává moře. Stromy kolem schodiště jsou úplně suché, ale jsou kolem nich staré zavlažovací hadice. Vypadá to, že tohle byl kdysi velkolepý projekt multipiknikového místa na ostrově, který někdo vzdal. Cestou jsou krásné výhledy, na vrcholu rozhledna, která už také pamatuje lepší časy, masivní dřevěné dveře jsou ale vylomené, tak stoupáme nahoru. V mezipatrech úplně chybí zábradlí, tak jdeme opatrně, schodiště není ani osvětlené, ale když se člověk drží středu, nemůže se mu nic stát. Z vyhlídkového ochozu se dá vylézt po žebříku na střechu a tak staneme na úplném vrcholu. Jsme na celém ostrově úplně sami, asi se sem nikomu v tom vedru nechce, stojí to ale za to. Ve stínu věže si dáváme svačinu, pak Ota kouká na moře a hlásí, že voda za poslední chvíli hodně poskočila a tak se rychle vracíme, zpátky je hladina o dobrých 30 cm výše, ale pořád s rezervou. Obdivujeme a zachaňujeme hvězdici, která uvízla na jednom z písečných ostrůvků. Na další ostrovy lodí se už dětem nechce, tak se zůstáváme koupat na pláži u stanu. Kolem 16.h začínají najíždět místní je jich čím dál více a nám vrtá hlavou co se děje, když včera tu nikdo nebyl. Pak potkáváme francouzské turisty a záhy nám to dochází, tady mají dny volna pátek a sobotu, takže čtvrtek večer je jako náš pátek. Všude jsou skupinky ománců, kteří si přivezli hrnce, koberce i světla a vaří a piknikují. Většina je velmi potichu, ale jedna parta má evidentně dětskou narozeninovou párty a dělají rámus až dlouho do noci. Také jezdí dost aut přímo na pláž. Někteří pomalu, ohleduplně a někteří s hudbou na plné pecky. Moc se nevyspíme.