Poslední zastávka před cestou domů

Publikováno: 08.05.2018

[od Franzi] Naposledy jsme posnídali na Koh Phanganu s výhledem na moře a odhlásili se. Krátce nato přijel pick-up. Cestou do přístavu v Thong Sala jsme se zastavili v několika hotelech a nabrali další cestovatele. Po příjezdu do přístavu jsme museli znovu čekat.

Na velkém parkovišti přímo u přístavu jsme pak pozorovali něco pro nás nesmírně zvláštního: místní fandili ptákům v klecích. Ptáci byli zavěšeni v klecích ve dvou řadách. Místní stáli ve dvou týmech před ptačími klecemi a fandili zvířatům. Rozhodčí zastavil čas a jednou zapískal na začátku a na konci. Jeden tým byl vždy šťastný při závěrečném hvizdu, ale stále si nejsme zcela jisti, proč byl šťastný. Bylo to docela legrační sledovat a trávit naši čekací dobu v přístavu.

Když se konečně ozval náš cíl, šli jsme na trajekt. Pár cestujících vystoupilo, ale mnozí zase nastoupili. Cestou se pak trajekt zastavil na Koh Samui, aby vyložil a vyzvedl cestující. Cesta trajektem byla velmi hladká a po téměř 4 hodinách jsme měli opět zemi pod nohama. V závislosti na destinaci jsme se rozdělili do autobusů a jeli další 3 hodiny autobusem na vlakové nádraží v Surat Thani, kde jsme museli další 3 hodiny čekat na odjezd našeho vlaku. Tak jsme si sedli do malé kavárničky přímo u nádraží, něco popili a snědli a pokračovali ve sledování našeho seriálu.

*Vlakové nádraží v Surat Thani*

Zanedlouho do odjezdu vlaku jsme šli na nástupiště. Čekali jsme a čekali, ale chvíli nejezdil vlak a nehlásilo se. Po chvíli byl konečně ohlášen vlak, kromě „Bangkoku“ jsme nerozuměli ničemu a předpokládali, že je to náš vlak. Když ale vlak zajel, byli jsme trochu zmatení: Bylo to úplně jiné číslo vlaku, než bylo uvedeno na naší jízdence, a nebyl to lůžkový vlak. Ověřili jsme si to u personálu stanice a bylo nám sděleno, že náš vlak přijede jako další. Ve skutečnosti se další číslo vlaku shodovalo s číslem uvedeným na naší jízdence a nasedli jsme do správného vozu, abychom hledali naše postele. Uložili jsme zavazadla a udělali si pohodlí. Postele se ukázaly být pohodlnější, než se očekávalo. Na rozdíl od nočního autobusu má noční vlak pořádné matrace (i když jen docela tenké) a polštáře se samostatným závěsem před každou palandou. S malým zpožděním se vlak rozjel směr Bangkok.

Už jsme se podívali na nejlepší způsob, jak se dostat do našeho hotelu, a šli jsme hledat Skytrain, který jsme nemohli najít. Museli jsme zjistit, že neexistuje žádný Skytrain, jen podzemí – museli jsme něco špatně hledat nebo špatně číst. Jeli jsme 3 stanice metrem a pak jsme přestoupili na Skytrain, kterým jsme jeli i 2 stanice. Hladoví jsme se vydali do hotelu. Cestou jsme se zastavili v kavárně, abychom si dali něco k jídlu (150 Bahtů na osobu = 3,95 €). Zároveň využíváme možnost a bezplatné WiFi k odbavení našeho letu zpět do Frankfurtu. Posilněni jsme se na posledních 15 minut vydali do hotelu. Zabočili jsme do ulice a všude se nabízelo oblečení, skoro jako na trhu. Trochu zaskočeni jsme pokračovali v chůzi, ale vchod do hotelu nebylo snadné najít. Byl mezi všemi stánky a šlo to o pár schodů dolů. Pak jste museli vyjet výtahem do 6. patra, kde byla recepce.