Bergen / Norsko

Sobota 09.10.2016

V noci víceméně neustále pršelo. Obloha je zatažená a zatažená a poprvé si o této dovolené dopřávám pohodové ráno a vstávám až po 10.00 hodině. Předpověď počasí říká, že se počasí uprostřed dne zlepší. Tak na co ten spěch? Včera jsem z obchodu s potravinami dostal borůvkové podmáslí a knäckebrot a krabí salát, což bude teď moje snídaně.

Když začnu chodit, je sucho a dojdu k Schötstube , součásti Hanzovního muzea.

Konaly se a slavily se zde schůze hanzovních obchodníků - ale už je zavřeno. Nevadí, projdu kolem přístavní kotliny na druhou stranu a po ulicích se dostanu do čtvrti s úzkými, strmými uličkami a starými dřevěnými domy. Předtím jsem chtěl jít do katedrály, ale ta byla stažena plachtou na renovaci a dveře byly zavřené.

Tyto malé uličky, do kterých se nyní dostávám, se všechny nazývají „...mauer“. Známý je zejména Knøsesmauet , ale stojí za to vidět i další uličky a zákoutí.

Oblast s dřevěnými domky je opravdu malebná a je zdrojem krásných fotografií. Zvlášť teď, když vyšlo slunce. Vlastně se chci vrátit do města, ztratit se a skončit na druhé straně kopce u druhého přístaviště a musím se vrátit do kopce na druhou stranu. Procházím nákupní ulicí, kde je ještě pár obchodů otevřených, a v 15:30 se dostávám na tržiště u turistických informací.

Hned tam vidím hop-on-hop-off autobus od místní společnosti, která prodává 2denní jízdenku včetně Fløien Railway za 380 korun (cca 40 EUR). Nastupuji a kromě mě jsou na palubě jen 3 nebo 4 další lidé a já se skoro hodinu nechám kolébat po horách a něco mi do sluchátek říkám. Musím se přiznat, že jsem skoro vše absolvoval pěšky.

Takže jsem zpátky v centru kolem 16:30 a trochu se tu procházím tam a zpět, jdu do Moose Shop a chytím pár dalších losích zbožných předmětů. Na trhu poprvé v životě žasnu nad velrybím masem, které vypadá tak tmavě, že mě ani na pohled nepřipadá lákavé a nejraději bych měl velryby živé.

Sedám si před barevnými domy v Bryggenu , procházím se zase těmito chodbami a stihnu si dát kávu v kavárně, než zavřou. Bolí mě nohy a jsem šťastný, že počasí bylo tak pěkné a vydrželo. Pomalu ale dostávám hlad a bojím se, že buď dostanu nějaký předbalený chlebíček, nebo budu potřebovat malou půjčku.

Nemám náladu na další brambůrky a podmáslí k večeři a taky to potřebuji zítra k snídani. V ulici rovnoběžné s mým bytem nacházím malého Číňana a mohu si objednat nejlevnější jídlo za rozumných 115 korun (kolem 13 EUR) a vzít si ho s sebou. Takže krátce nato sedím na kraji postele, pěkně ustřelený, jím předtím smaženou rýži, po 9 km chůze (to říká krokoměr mého mobilu) se zhroutím a docela rychle usínám.