Sado - let a přílet

Za prvé ahoj a vítejte na mém malém rýžovém blogu, snažím se každých pár dní něco napsat, ale uvidíme, jak dlouho to vydržím. xD

Dne 05.05. máma mě vysadí na letišti ve Frankfurtu a poté, co odevzdám kufr a popíjíme čaj, jdu na bezpečnostní kontrolu. Bez jakéhokoli podezření dostávám také kontrolu výbušnin na batohu. Nic. Překvapení.

Let odlétá kolem 14:30 s mírným zpožděním a trvá 12,5 hodiny. Do Japonska přijíždím v 11:00 a vyzvedne mě zaměstnanec. Doprovází mě na hlavní nádraží v Tokiu a pomáhá mi koupit lístky na Shinkansen. Z hlavního nádraží musím asi dvě hodiny jet rychlíkem a pak přesednout na autobus, abych se dostal do přístavu. První porucha nastává ve vlaku. Na to jste zvyklí z německých drah, ale v Japonsku je to spíše neobvyklé. Vlak nemůže kvůli zemětřesení jet několik minut dále, ale nemusí se dlouho zastavit. Když dorazím na vlakové nádraží v Joetsu, uvědomím si, že už nemůžu stihnout poslední trajekt, protože kvůli zpoždění mého letu a vlaku se mi nepodařilo dostat spoj včas. Vlaky do náhradního přístavu už bohužel kvůli zemětřesení vůbec nejezdí. Nezbývá mi tedy nic jiného, než zůstat přes noc v Joetsu a jet další den. Extrémně unavený, ale také s úlevou, že si mohu dát pauzu, padám do postele poté, co jsem dostal nějaké občerstvení z Konbini (malý obchod, jako je obchod na benzínce pouze bez benzínky). Asi po čtyřech hodinách se znovu probouzím, protože se mi třese postel. Co je to za pitomou postel, chci spát! >:c Kvůli jet lagu to bylo se spánkem a o půl hodiny později mám záblesk inspirace, že mě probudilo zemětřesení.

Druhý den ráno, asi po dalších dvou hodinách spánku, snídám a vydávám se na autobusové nádraží. Není to daleko, ale trvá to asi tři hodiny, než můj autobus přijede. Jelikož toho s obrovským kufrem moc neumím, sedám si na lavičku a čtu. Autobus přijíždí ve 12:15 a jede asi tři čtvrtě hodiny. V přístavu si kupuji lístek na trajekt do Sado a nakonec jsem to stihl. Trajekt jede asi dvě a půl hodiny do Sado, kde mě opět vyzvedává zaměstnanec, který jede do Kononji Temple. Teď tam strávím další dva měsíce a hned jak přijedu vím, že se mi tu líbí. Velmi staré dřevěné budovy, jezírko s hlasitě kvákajícími žábami a mnoho krásných, dobře udržovaných rostlin. Spím v místnosti na tatami a po nastavení svého místa dostávám krátkou prezentaci o ostrově a úkolech, které budeme dělat v příštích týdnech. Po večeři se můžu konečně zase vyspat.