Odjezd z Las Vegas

V pondělí 1. října rozloučili jsme se s Vegas. Naše trasa nás vedla přes "Death Valley" přes Lone Pine do Bishopu na východním okraji Yosemitského národního parku.

Začali jsme s obligátním zpožděním 45 minut. Ani jeden z nás neví proč, ale vždy to funguje. 8:00 se změní na 8:45, z půl deváté na čtvrt na deset. To je rozhodně potřeba zastavit. Zejména proto, že se den neprodlužuje, pokud si chcete dát kávu ze „Zlatého M“ krátce po začátku a je před vámi umístěna hromadná objednávka měsíce. Bylo to teprve první, ale myslím, že to nikdo nepřekoná...

„V dobré náladě“ jsme vyrazili na sjezdovky. Jeli jsme na jihovýchod, přes "Shoshone", do národního parku. Na této trase přes „Jubilejní průsmyk“ projedete dvě atrakce současně. Průsmyk je atrakcí sám o sobě. Opravdu velmi zajímavá trasa a opravdu doporučuji.

Teploměr v autě stále stoupal a na naší první zastávce dosáhl 41 stupňů. „Badwater“ nás přivítal krátce před 12. hodinou plnou silou horkého suchého vzduchu. Dorazili jsme na nejnižší bod v Severní Americe. Poušť písku a vysušené solné kůry leží 85,5 m pod hladinou moře. O bývalém jezírku a pár deštích svědčí malá loužička. Voda je kvůli obsahu soli nepitná. Naštěstí jsme měli v autě kolem 10 litrů vody a bohatě jsme to využili. Co nás vždy překvapí je, že na cestách málokdy potkáváme jiné cestovatele. Pokud však přijedete k takovému atrakce, jsou tam davy, takže prostorných parkovacích míst ubývá. Mnoho návštěvníků se vydalo do středu této pusté oblasti na pěší túru (odhadem nejméně 2 km). Po 100 metrech jsme usoudili, že dnes není zrovna nejlepší počasí na turistiku a společně s párem z Aschaffenburgu odbočili na parkoviště. Byli to opravdu milí, zábavní společníci a naše cesty by se ten den měly křížit častěji. Cesta pokračovala a my jsme si dali malou zajížďku. Nedaleko za „Badwater“ jsme odbočili doprava do hor, stranou od hlavní silnice, ale stále pěkně zpevněná. O "Artist's Drive" jsme zatím jen četli a nedokázali jsme si na něm představit nic zvláštního. O to větší byl náš údiv nad tím, co jsme viděli na cca 15 km dlouhé smyčce skalami a soutěskami. Různé skalní útvary s barevným designem, které měly k dispozici celou barevnou paletu. Vysoce doporučeno!

Po tomto skvělém výkonu jsme pokračovali na "Zabriskie Point". Čekala nás zde velmi bizarní skalnatá krajina, která vznikla erozí. Borax se dříve těžil v této oblasti kolem "Furnace Creek" a toto pohoří nebo skalní útvar byl pojmenován po panu Zabriskiem, jednom z generálních ředitelů.

Po řadě fotek jsme pokračovali západním směrem. Krátkou zastávku jsme udělali u „Mesquite Sand Dunes“, kde máte pocit, jako byste byli opravdu uprostřed Sahary nebo na obrovské pláži. V rovině mezi horami se odstraněný písek shromažďuje a vytváří obrovské duny, aniž by k tomu potřebovala lidská ruka, která by mu poskytovala oporu. Skutečné šílenství, řekli také Aschaffenburgerovi. Krátce před odjezdem z údolí bylo staveniště, které nás stálo dalších 30 minut drahocenného času. Navíc a jako důsledek vysoké spotřeby vody došlo k zastávce na "Otce Crowley Overlook". Zde však s malou leteckou show amerického letectva, které se svými stíhačkami F-18 porazilo úzkými soutěskami. S oddělením „Aschaffenburg“ jsme se zde setkali 3. a prozatím naposledy. Znovu jsme si povídali a teď bylo 17 hodin. Vlastně jsme tou dobou už skoro chtěli být v Bishopu.

A tak jsem mohl odložit své tajné přání udělat si zajížďku do „Alabama Hills“ poblíž městečka „Lone Pine“. V minulosti se v "Lone Pine" na úpatí hory Whitney natáčelo mnoho západních filmů. Například některé scény z "Django" se odehrávají v "Alabama Hills". Takže tato návštěva bude muset počkat na příště.

Jeli jsme rychle do Bishopu, vždy ve stínu horské stěny podél východního úbočí Sierry Nevady. Západ slunce dopadalo na skalní stěny a bylo těžké zaostřit na cestu. Opravdu skvělé, co příroda dokáže vykouzlit ze světla a kamene. Když jsme dorazili do Townhouse Motel v Bishopu, byla už tma. Bylo nám dovoleno obsadit opravdu pěkný pokoj na jednu noc. Vybaveni vším, po čem vaše srdce touží, zde můžete zůstat týden i déle. Bazén byl samozřejmě ještě vykoupán, ale voda byla studenější než horský potok u Sedony, takže plavecké kilometry byly omezené. To bylo na otužování ideální, přeci jen jsme druhý den vyrazili do Yosemitského národního parku.