14.04.2023 Projekt péče o děti

Starší děti šly dnes do aquaparku, tak jsme zůstali s mladším a šli zase na hřiště.

Protože byly děti menší, pracovníci je vyzvedli autem a vysadili přímo u hřiště. Což chvíli trvalo, než se tam dostaly všechny děti.

Dnes bylo super pěkné počasí a bylo to poprvé, co jsem tady, kdy jsem si přál, abych si na ten den oblékl kraťasy.

V parku jsem přecházel mezi mnoha různými skluzavkami a lezeckými věžemi. Vždycky se našlo dítě, které potřebovalo pomoct, aby se někam postavilo, nějak se zaseklo nebo mi chtělo něco ukázat.

Pak jsem udělala tu chybu, že jsem šla na houpačky a dala dětem postrčení. Najednou tam byly další 2 děti, které se chtěly dostat na houpačky a nechat se tlačit. A 2 další a 2 další... Tak to byl zbytek mého zážitku z hřiště.

Jen jsem začal dávat dětem tlak, jakmile seděly na houpačce. I když najednou vedle houpačky stála tato žena. Jen tam stála a vlastně nic neřekla ani neudělala.

Teprve když chlapec, kterého jsem tlačila, řekl: "Podívej, jak vysoko jsem, mami!" Že jsem si uvědomil, že to dítě vlastně nebylo součástí dětského klubu, ale jen obyčejné dítě, které tu bylo se svou matkou a svou malou sestrou.

To bylo trochu trapné, protože jsem nevěděl, jestli mám teď přestat, nebo pokračovat. A protože měla sluneční brýle, nevěděl jsem, jestli na mě naštvaně zírá nebo ne.

Po chvíli se jeho sestřička chtěla otočit, takže chlapec sesedl a matka začala sestru tlačit. A malá sestra pořád říkala: "Posuň mě výš, mami! Chci být stejně vysoko jako můj bratr! Tlačni mě, jako by tlačil on!"

A matka jen řekla: "Ne, to je příliš vysoké a příliš nebezpečné, to neuděláme."

Takže teď vím, že rozhodně nesouhlasila s mým stylem tlačení.

Po práci nám začínal víkend, takže jsme to měli v klidu. Kajan, druhý dobrovolník z klubu, odjíždí tento víkend a chtěl jít večer do hospody.

Chvíli jsme si povídali, ale moc dlouho jsme se nezdrželi. Zítra si dáme další pozdní brunch a většinou uvidíme, jestli chce kajan v poslední den udělat něco speciálního.