Po stopách losa

Ale můžeme nabídnout mnohem více titulků. Bylo by tam: „Schlierbach setkání“ nebo více „vzhled než realita“. Ale jeden po druhém…

06/18/2023 (nebo den 35)

Po posledních pár klidnějších dnech jsme se dnes zase o kousek posunuli. Opustili jsme naše místo a jeli směrem k Andalsnes. Cestou jsme si udělali odbočku na kolmý, téměř převislý Trollwand v Trollveggen. Trollwand je s výškou kolem 1000 metrů nejvyšší skalní stěnou v Evropě.

V Andalsnes jsme vyšlápli asi 8 kilometrů na vyhlídku. Andalsnes sám o sobě nemá moc co nabídnout, protože město téměř úplně ztratilo svou starou strukturu během druhé světové války. V přístavu jsme popíjeli kávu a sledovali, jak z přístavu vyplouvá loď Hurtigruten. Oski dostal opět venkovní úklid a pak jsme obsadili naše klidné místo u moře. K večeru jsme mohli pozorovat sviňuchy v moři.

19.06.2023

Dnes byla na programu návštěva Alesundu. Alesund má vyhlídku, kterou lze navštívit autobusem, taxíkem nebo pěšky. Samozřejmě jsme se rozhodli pro sportovní variantu a ze stoličky jsme se dostali poměrně snadno po 418 schodech na vyhlídku. Užili jsme si krásný výhled na jasném slunci a pak jsme sešli po 418 schodech a navštívili zbytek města. Po prohlídce města jsme opět naplnili ledničku a jeli na naše další místo u moře. Byli jsme ohromeni krásným místem. Alespoň prozatím... Postupem času jsme si všimli, že na stole a na našem oblečení jsou zvláštní „zvířátka“. Jeden strom už nevypadal tak zdravě a my jsme tušili, že má asi nějak vši. Už to nebylo tak pohodlné a museli jsme zvířátkům přiznat porážku a strávili večer v Oski a sledovali zápas švýcarské reprezentace. Což bohužel taky nebylo tak skvělé...

20.06.2023

Ráno začalo drobným deštěm. A i když pršelo, tato hloupá stvoření byla aktivní. Co nejrychleji jsme tedy opustili naše krásné místo a zajeli do malé rybářské vesničky Bud. Bylo ještě trochu zataženo, ale i tak bylo vidět kouzlo vesnice. Krásné budovy v Atlantiku, nádhera. I tady jsme vyběhli na malou vyhlídku, sluníčko vycházelo víc a víc a vesnice a Atlantik ukazovaly svou nejkrásnější stránku. Za Bud jsme jeli po Atlantic Road směrem na Kristiansund. Atlantic Road nám poskytla jedinečné mosty a nádherné výhledy na pobřeží i do vnitrozemí. Po výletu jsme se přesunuli do našeho kempu v Kristiansundu a obsadili pračku a sklenici. Mezi tím musíme také „domácnost“.

21.06.2023

Než jsme opustili náš kemp, navštívili jsme Kristiansund. Kristiansund také ztratil starou strukturu během druhé světové války. Pro nás to místo nemělo žádné skutečné centrum a žádné kouzlo. Přesto jsme měli absolutní vrchol. Reto konečně mohl jíst fish & chips k obědu. Šli jsme zpět do kempu a potkali Martina a Evelyn ze Spiez. Přišli ze severu a my z jihu. Abychom se mohli vzájemně aktualizovat. Pak jsme jeli dál a nabrali směr Trondheim. Po dobrých 2 ½ hodinách jsme zajeli do kempu a byli prvními hosty... S dvěma dalšími "cizinci" jsme strávili noc v Baeverfjordu.

22.06.2023

Ve skutečnosti by dnes mělo pršet. Den jsme začali trochu zataženo a jeli jsme dobré 2 hodiny do Trondheimu. Večer předtím hledal Reto vhodné a nepříliš drahé parkovací místo. Tedy volné parkovací místo u domu s pečovatelskou službou (nebo tak nějak). Heidi měla samozřejmě špatné svědomí, ale Retovi to nevadilo a obsadil parkovací místo. Místo bylo skvělé, hned vedle pevnosti Kristiansten. Užili jsme si výhled na město se skvělým počasím a příjemnými teplotami (po dešti ani stopa) a pak šli pěšky do vesnice a starého města. Trondheim se nám moc líbil, za sebe necháme mluvit obrázky.
Po hodině jízdy jsme se rozhodli zastavit v centru běžeckého lyžování. Běžecké centrum je v letním spánku, rádi bychom zde zůstali na 2 noci.

23.06.2023

Deštivý den... Den jsme využili k úklidu lednice a různým administrativním úkonům. Po dešti jsme si udělali asi 2hodinovou túru k vodopádu (abychom se trochu rozhýbali). Později večer přiletěli oškliví malí komáři, kteří jsou ve Skandinávii známí. Natáhli jsme moskytiéry, aby neměli šanci.

24.06.2023

Dnes jsme opustili běžecké centrum. Poté jsme ještě museli naplnit naše Oski pitnou vodou (včetně venkovní sprchy). Pro naše noční cookies používáme aplikaci Park4Night. V této aplikaci jsou také zobrazeny stanice s pitnou vodou. Podle místního majitele jsme dostali nejlepší vodu v Norsku.
Následnou téměř 2hodinovou túru ve Steinkjer jsme si užili a měli dobrý výhled do kraje. Po nákupu, kávě a jízdě k nám jsme si zahráli maraton Tschau-Sepp. Nakonec jsme šli spát spokojeni s remízou.

25.06.2023

Předpověď počasí na další dny vypadala skvěle. Rozhodli jsme se jít na ostrov a pár dní tam zůstat. Sotva jsme řekli, než udělali, šli jsme do Aglenu. Vzhledem k tomu, že kemp je velmi odlehlý, nakoupili jsme to nejdůležitější předem a dorazili do kempu s neuvěřitelnými dojmy z ostrova. Díky našemu brzkému příjezdu jsme byli schopni získat jedno z nejlepších míst. Krátce jsme prozkoumali kraj kolem kempu a užili si výhled na Atlantik. Plánem vlastně bylo užít si západ slunce. Tady v Aglenu slunce zapadá velmi pozdě – kolem půlnoci. Přesto jsme to zkusili, ale museli jsme přestat, protože nás sežrali komáři. Hloupé věci.

26.06.2023

Schlierbach setkání... Motto dne. Ale všechno od začátku. Noc byla velmi tichá a klidná. Majitel kempu nám dal tipy na pěší turistiku. Vydali jsme se tedy na 2-3 hodinový výšlap po Kroně. Sužováni komáry a mouchami (i přes odporný hukot) jsme udělali výstup. Pohled nás nechal beze slov. Necháme mluvit obrázky.
Na dnešní večer byla u nás ohlášena návštěva. Navštívili nás Adi & Laura. Přicházejí ze severu a jezdí na jih a my naopak. Užili jsme si společný pohodový večer. Děkuji za návštěvu.

27.06.2023

Dnes jsme opustili naše krásné místo a šli dál. Ještě předtím jsme ale vylezli na Ravnholu (doporučil nám to i majitel kempu). Túra začíná velmi pohodlně, než se jen jednou zvedne. Na vyhlídku se nakonec muselo vylézt po žebříku. Heidi musela znovu opustit komfortní zónu. Výhled byl parádní, ale po včerejším zážitku nám to už ponožky nesrazilo. Jeli jsme dál a usadili se na útulném místě ve Sminesvice. Bohužel se zvedla mlha a my jsme se rozhodli večer znovu obhlédnout místo činu.

28.06.2023

Vlastně jsme dnes chtěli pokračovat, vyhlídky na počasí nevypadaly moc dobře. Mraky se vyjasnily, když jsme snídali. Spontánně jsme se tedy rozhodli zůstat o noc déle a namáhat si nohy 20kilometrovou túrou. Jen kdyby byly nohy namožené... Očekávali jsme scénickou túru podél fjordů. Bohužel jsme hodně chodili lesem. Objevené losí stopy. Losa jsme bohužel nepotkali. Po dobrých 4 ½ hodinách jsme měli vydělaný aperitiv a Heidi se zase zlepšila nálada.

29.06.2023

Po neklidné noci jsme se probudili (podle očekávání) do zataženého počasí. Sbalili jsme si věci a vydali se plánovaným trajektem z Lundu do Hofles a vydali se směrem na Torghatten. Když jsme dorazili do Torghatten, počasí nebylo o nic lepší. Dnes byl první den bez sluníčka po dobrých šesti týdnech. Můžeme s tím žít.
Na oslavu dne otevřela Heidi k večeři plechovku ravioli. Nebo jak vždy říkala Heidiina matka: Fuuli Husfroue Chochi...

30.06.2023

Bohužel nás probudily kapky deště. Po vydatné snídani se smaženými vejci (bohužel ne z Bognau) jsme se prošli kolem hory Torghatten a obdivovali norský Martinsloch (viz obrázek). Zítra (snad za lepšího počasí) chceme díru překročit. Více v příštím blogu.

Závěr po 6 týdnech ve Skandinávii. Máme to tu moc rádi. O Norech jsme ale měli trochu jiný obrázek. Existují také určité podobnosti s Itálií. Pořádek kolem domů a dvorů často zanechává mnoho přání. Zdá se, že skoro každý je tady obchodník se železným šrotem. Protože stroje jsou v lese, uprostřed louky a tam vegetují. Ani o norském systému recyklace jsme se zatím nedozvěděli. V Norsku máme ale ještě pár týdnů před sebou a opět se s vámi podělíme o naše nejnovější poznatky.