Ekvádor – Galapágy: Přílet do San Cristobal a Santa Cruz

Takže když jsem si prohlédl téměř vše, kam se dá na své cestě autobusem dostat, sedím nyní na letišti v Bogotě. Čekám na let, který mě vezme ‚zpět‘ do Ekvádoru. Přes Quito pokračujeme do Guayaquilu a o den později na první ostrov Galapág - San Cristóbal. Z východního pobřeží Ekvádoru to jsou dobré 2 hodiny letu. Celkem tedy 3 lety, které nejprve musí proběhnout bez přerušení. S přenocováním v Guayaquilu jsem na cestě téměř 24 hodin. Počasí hraje podle plánu a všechny lety jsou podle plánu.

San Cristobal

Přistávám na maličkém letišti v Puerto Baquerizo na San Cristóbal. Z letiště můžu dojít do hotelu pěšky, ale můj hostitel Daniel už na mě čeká s uvítacím nápisem. Po vyřízení imigračních formalit, kontroly zavazadel a zaplacení poplatků mohu skutečně vstoupit do svaté země. A samozřejmě chci hned zkusit šnorchlování. Daniel mi dává pár tipů, kam můžu nejlépe zajít. Půjčuji si odpovídající vybavení a vyrážím. Samozřejmě ne přímo na další pláž, ale nejprve hodinu chůze na poněkud vzdálenější pláž 'Puerto Baquerizo'. A hned si všimnu, že je tu zatracené horko. Jinak se to nedalo čekat. Upravená turistická stezka po lávovém kameni a křovím je tedy docela propocená záležitost, ale pláž to vynahrazuje. Nádherná, teplá, čistá voda, málo lidí, mírné vlny, žhnoucí slunce. I bez zvířat se to tu dá vydržet. Stačí ale otevřít oči a uvidíte povalovat se pár tuleňů, leguány pod keři a želvy ve vodě. Můj první pokus o šnorchlování tedy může začít. Zpočátku mám víc práce se sebou a technikou, ale po pár silných doušcích slané vody je to za půlkou a můžu se pustit do hledání želv. A to je jednodušší, než si myslíte. Trochu plavete nebo se jen tak necháte unášet a najednou se před vámi něco objeví a vy jen žasnete. Někdy si říkáte, kdo koho tady vlastně našel. To je na Galapágách to hezké, zvířata návštěva většinou neruší a jen si jdou po svých obvyklých cestách. To vše bylo na první den docela vzrušující. Večer plánuji další túry a dny, je toho hodně. A dobré je, že spoustu z toho zvládnete sami a nemusíte se spoléhat na prohlídku.

Druhý den si půjčuji kolo, abych jel na druhou stranu ostrova. Čeká tam na mě další krásná pláž a želví rezervace. A uprostřed prohlídky je zastávka u sladkovodní laguny, kde se fregaty čistí a získávají čerstvou vodu. Zní to jako dobrý program. Trasu jsem však opět trochu podcenil. Jedna cesta 25km a je to dobrých 600m do kopce a pak samozřejmě zase dolů. A je horko! Ale dobře, mám celý den a začínám brzy. Oproti mým předchozím túrám je zde dobře vyšlapaná cesta. To dělá věci trochu jednodušší. Občas je to zase prudké stoupání, ale probojuji se až na 'vrchol' - první zastávka u laguny. Pozorujte ptáky, udělejte si malý piknik a načerpejte nové síly. Pak nás čeká dlouhý, dlouhý sestup do želví rezervace a na pláž „Puerto Chino“. Pláž je také opět krásná, ale jsou tu opravdu ošklivé, předimenzované brzdy, které vás obtěžují každou vteřinou. To trochu kazí radost a vydávám se zpět přes zelený ostrov – odhodlaný zvládnout výstup zpět do města. Kousek po kousku to jde velmi klidně, dokud mě nezastaví prasklá pneumatika. Byl jsem vybaven malým patch kitem, ale pak jsem ztratil zájem a další pick-up mě laskavě vzal s sebou. Chybí mi tedy část výstupu a krásný sjezd, ale odpoledne mám trochu víc času a ještě se mrknout na surfařskou a mořskou pláž Lobitos. Druhý den ráno pokračujeme lodí na další ostrov v Santa Cruz.

Santa Cruz

Puerto Ayora je největší město souostroví Galapágy. Žije zde asi 12 000 obyvatel. V Puerto Baquerizo na San Cristobal je jich kolem 5000 a v Puerto Villamil, největší osadě na Isabele, kolem 3000. Na ostrově Floreana také žije několik stovek lidí, takže na Galapágách žije celkem asi 25000 lidí. . Tedy ani tak málo. Puerto Ayora je hlavním městem souostroví Galapágy. Odtud startují lodě na další tři ostrovy a letadla přistávají buď na San Cristobal nebo na Baltře, malém ostrově u Santa Cruz.

Puerto Ayora se tedy nedá obejít. Najdete zde mnoho hotelů, agentur a turistických restaurací. Na první pohled to nezní tak hezky, ale také se dá říct, že je tu zkrátka dobrá turistická infrastruktura.

Také na Santa Cruz můžete udělat pár věcí na vlastní odpovědnost. Přijedu ráno, ubytuji se v hotelu a znovu si půjčím vybavení na šnorchlování. Po krátké projížďce lodí a výšlapu později dorazím do 'Las Grietas'. Jedná se o velkou štěrbinu naplněnou nejčistší mořskou vodou. Bohužel trochu přelidněné, ale jako vždy, když se projdete, zaplavete nebo se ponoříte o kousek dál, i tady máte klid a pohodu. Odpoledne jedeme lodí na obrovskou pláž 'Tortuga Beach', která je oblíbená zejména u surfařů, ale pro šnorchlování je spíše nevhodná. Hned vedle je rajská, chráněná 'Playa Mansa'. Na pláži poskytují mangrovy dokonce stín a v kalné, mělké vodě můžete pozorovat miniaturní žraloky. Když slunce ztratilo část své síly, jdu zpět na místo. Tato turistická stezka je také krásně upravená a vede suchým lesem. Večer svačina na slavné Binford Street a pak pokračujeme další den na kole.

Tentokrát tedy bez šnorchlu a také bez dlouhého stoupání. Beru si taxi, abych se dostal ke kráterům 'Los Gemelos' ve vnitrozemí ostrova. První stanice dne. Odtud je to zase hlavně z kopce. Dalšími zastávkami jsou želví ranč 'El Chato' a nejdelší lávová trubice na ostrově - Los Túneles del Amor. Tentokrát vše funguje s motorkou, až příliš snadné. 😉 Na návštěvu výzkumné stanice Charlese Darwina mám tedy ještě dost času. Tam je skvělá biodiverzita ostrovů úžasně připravená – jak na souši, tak na vodě. Takže trochu teoretického základu ke všemu, co vidíte každý den. A velmi dobře připravené jsou i četné problémy, se kterými se výzkumníci při své práci na ochraně flóry a fauny před lidmi setkávají. Návštěva rozhodně stála za to.

Druhý den ráno pokračujeme do Isabely – Puerto Vilamil.